Akce...
29.5. dvojzkoušky Most aneb jak vypadá smůla v patách
Tuto akci jsem "upekla" společně s Lízou a Babou a k Markét s Ninjou :) Vyjížděli jsme v devět z posledního sběrného bodu - Markéty :) Vyráželi jsme s tím, že do tří hodin jsme max. zpátky, protože startovka čítala velmi málo startujících. Místo tedy opravdu nádherné, nádrž krásná moc moc. Ovšem pořadatelé velmi rozvláčnělí, páč nejdříve se čekalo téměř hodinu na vyhlášení A3 kategorie, aby mohla běhat A2. Alice se celý den jen usmívala a stavěla moc krásné parkury. První bohužel u nás dis, páč pan Lexus se jaksi nepochopitelně odpojil, ale jinak běžel pěkně. Druhá zkouška se šla celkem v zápětí a hafan běžel krásně, super zóny a už jsme téměř v cíli, když slyším jak cinká poslední tyčka... Ta poslední zkouška co nám chybí k možnosti volby, zda jít do A3 nebo ne, nám snad není souzená... Ale co je podstatné po mnoha bojích se starty se situace začíná vyvíjet v můj prospěch :)) Tudíž pan Lexus leží :)) třikrát sláva :)
21.-22.5. Czech Open aneb pan Lexus slavil narozeniny čistými běhy
Na Czech Open jsem se hlásila těsně před akcí, protože původně jsem ten víkend měla být na turnaji v Plzni, ale nakonec jsem jela jen kousek za Prahu do Skochovic, kde na nás čekala známá parta. Do družstva jsme přibrali Barču Engstovou se Zairou a tradičně Romča s Quargem :) Pan Lexus v sobotu vyšvihl tři čisté běhy, čím mě opravdu velmi velmi překvapil :) Kdo ví jak jsem těžko dávala sebe a poté i Lexe dohromady, když jsem se vracela k agility po roce a půl různých nemocí, tak pochopí mojí neskutečnou radost :) Leč družstvo se neumístilo a z kategorie LA nedoběhl žádný tým. V neděli nás čekal jeden jumping, kde jsme doběhli s odmítnutím, ale mojí chybou a pak už nás čekalo jen finále jumpingu. Do finále se dostali jen 4 nejrychlejší z každého jumpingu a nám se to povedlo hned prvním během víkendu. Bohužel vedro bylo tento víkend veliké, takže i pan Lexus už se vařil, ale ani ne tak fyzicky, ale spíš psychicky, protože když se v polovině parkuru dokázal asi 4krát disknout, tak jsem odešla radši pryč :D Ale víkend to byl výborný a už se zase těším až dáme s Romčou ty naše dvě hvězdy dohromady :))
14.-15.5. MR BO aneb tyto závody jsou pro nás prokleté
Dlouho jsem letos váhala, jestli se vůbec přihlásit, protože na koberec se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem si řekla "třeba to zrovna klapne" a tady je vidět, že za těch snad téměř deset let jsem neponaučitelná :D Páč v Letňanech se nám nikdy a prostě nikdy nedaří :) Tím tedy myslím MR BO. První den Lexušátko i přes povrch zaběhl jeden čistý jump a jinak doběhl vše, i agility na MR BO s odmítnutím, ale pořád byla naděje :) V neděli se nám povedlo jedno agility čistě a pak už jsem čekala jen na jumping pro BO, který postavil Tonda Grygar. Běželi jsme čistě až do 15té překážky, pak opět konec nadějí...Nebudu podotýkat, že díky četným diskvalifikacím bychom pravděpodobně stáli někde na bedně :D co už, svět se nezboří a já mám pana Lexušáka pořád stejně ráda, ikdyž není žádný Mistr :) Víkend jsme si spestřili ještě kinem a vůbec jsme si to parádně užili, páč já jsem nakupovala pro hafíka dárky k narozkám, typu nová boudička, drybedka a nový postroj s vodítkem :)
7.-8.5. Eager´s Cup aneb četná premiéra s dobrým koncem :)
První turnaj sezóny byl ve znamení mnoha premiér.
-poprvé Rebelové vyjeli s třemi družstvy
-já jsem se stala kapitánkou jednoho z nich
-přidali se k nám nový členové a pro ty to byla premiéra plná nervů
Ale začnu od začátku, ráno jsem měla hned dramatickou vsuvku, když Kájina zaspala a já tedy čekala netrpělivě za jak dlouho dorazí :) Leč dorazili jsme na místo stejně první :) začali jsme rozkládat altány, boudičky a chystat se na přejímku, kde byla obrovská fronta. Mě čekalo ještě nějaké zařizování, takže jsem odevzala Lexíka Míše na veterinární přejímku, abych stihla nechat změřit většinu svého družstva. Vše se zvládlo, sice někteří s nervy, ale zvládlo se to :) Pak byla schůzka kapitánů, dostali jsme pokyny a já už pomalu hlavně psychicky chystala svoje spolubojovníky, páč jsme celý turnaj rozbíhali :) I přes nějaké drobné komplikace jsme zaimprovizovali se sestavou na místě a nakonec se v sobotu umístili na skvělém 3.místě :) Večer jsme se ubytovali a šli ještě posedět a grilovat :) Nálada byla výborná, někteří se velmi velmi snažili asi bavit ostatní :)))) Druhý den se nám dokonce podařilo breaknout mezní čas o 0,01s :) Náš nejlepší čas na turnaji byl 21,53s ale má pořád velké mezery a tak doufám, že se budeme i nadále zlepšovat :) Nakonec jsme všechny tři družstva ve svých divizích nastoupili do finále. Naše jednička hned první a nezaváhali jsme a vyhráli :) Tímto děkuji Káje za nabíjení :) Další finále už bohužel nebyli vítězná, ale i tak je skvělé, že tři finále a ve všech zastoupení, paráda :) Počkali jsme si na vyhlášení, udělali potřebné fotky a vyrazili k domovu :)) Doufám, že se nedáme zahanbit a budeme běhat takhle skvěle pořád :)
Agility závody Kladno
Tyhle závody byly specifický tím, že pořadatelé oddělili velikostní kategorie, takže large dojeli až na třetí hodinu, což bylo celkem příjemné, nemuset vstávat :) První den nám stavěl parkury Petr Rybář. První běh jsem očekávala, že se budeme srovnávat s povrchem a vůbec usměrňovat tervíka, ale překvapení se konalo a Lexušák neshodil a zaběhli jsme bez chyby a stačilo nám to v obrovské konkurenci na 5.místo, ale i tak postup do finále na neděli. Druhý běh byla zkouška, kde jsme se sice motali ale zaběhli bez chyby, ale motání a velmi přísně nastaven čas nás stál nějaké trestné za čas a 4.místo. Poslední agility už jsme unavení tak nějak proplácali do cíle a frčeli domů :) V neděli nám stavěl parkury Petr Dostál. První jumping mi díky všemu točení a velmi klouzavému povrchu přišel trochu necitlivě postaven, takže nás čekal disk, ale nevadilo nám to vůbec :) další parkur bylo finále, kde Lexus udělal jedinou chybu, že opět uletěl do tunelu :)))))) ale jinak běhal hezky. Poslední zkoušku škoda zmiňovat, už jsem byla unavená a na Lexovi jsem to už taky dost poznala, takže velmi plynulý DIS :)) a frčeli jsme k domovu :)
Dvojzkoušky Svojetice
Halu máme jen kousek po dálnici, takže jsme vyrazili v sobotu v poledne směr Svojetice si zaběhat. Povrch bohužel špatně upraven, ale za to nemohli pořadatelé, ale provozovatel. Alice postavila krásný první parkur, Lexus plný napětí seděl na zadku a zaběhl krásně bezchybně, já jsem zóny opravdu trénovala, takže jsem nic nepouštěla a to nás stálo taky první místo, ale nám to nevadilo, protože nás předběhl jen další tervík a to je vždy radost :) Takže druhé místo a čtvrtá postupová do trojek. Druhý parkuru měl pro mě základní problém, nástupka kladiny vedle tunelu, to jsem tušila, že Lexušáka bude moc lákat a taky jo :)) Ale nevadilo, i tak jsme si krásně zaběhali :)
Dvojzkoušky Řitka leden
Od listopadu jsme opět začali s Lexušákem pravidelně trénovat a jelikož pauza byla obrovská, tak začátky byli víc než veselé, někdy spíš k pláči, ale srovnali jsme se celkem rychle, takže jsme v lednu vyrazili na první dvojzkoušky tohoto roku a rovnou do domovské haly, kde se nám běhá báječně. První běh jsme se krásně a plynule diskly, když Lexus jako ostatně dost psů proběhlo první tyčkou slalomu, která číhala vedle skočky, která byla v pořadí, ale jinak krásný běh, super zóny i start, takže i tak velká spokojenost. Druhá zkouška nás čekala hned v zápětí a tam už jsme nezaváhali a doběhli si pro vítězství :)) a další zkoušku postupovou do trojek, celkem třetí v pořadí :)
MVP České Budějovice aneb letos poslední Lexova předváděcí akce
Po úspěchu na klubové výstavě jsem se nějak zbláznila a rozhodla se, že Lexe nahlásím na naše oblíbené Budějovice. Na cestu jsem se vydala s Míšou-Ferdovou :) cesta rychle uběhla a už na nás čekala každoroční kolona před výstavištěm, ale zdárně jsem se probila až skoro ke kruhu i s autem a začalo čekání. Naštěstí Saša to vzala hákem a krásně to odsýpalo. Takže ještě před polednem jsme stáli v kruhu :) Ve třídě otevřené jsme byli tři, jeden psík by napadl každého kdo se jen přiblížil a druhý spíše těžšího typu, ale i tak Saša díky pohybu Lexe dala až na druhé místo, ale naštěstí res.CAC nám dala :) Počkali jsme si až na konec BO a hurá, Kačka vyhrála BOBa :))) Poté už jsme jen obešli obchůdky, nakoupili Freďákovi i Lexovi nějaké nezbytné blbinky a vyrazili jsme k domovu :) Tak příští rok výstavám zdar :)
MS v agility Rieden aneb cestovní babinec
Po velmi krátké době v práci po dovolené jsme ve výborném složení vyrazili fandit na MS do Riedenu. Složení: Eva a Klára Mackovka, Monika Laštovka a Karča Bolartová :) Takže narvané auto velmi velmi, ale samosebou i spoustou dobrot :) Já i Monča jsme vyrazili lehce nemocné, ale i tak se jelo. Ráno v pátek se jelo brzo z Prahy a na místo jsme dojeli ani ne za tři hodinky cesty, takže krása :) No o výkonech asi nemá moc smysl psát, bomba bomba :) V pátek jsme dojeli na místo ubytování, kde nás jako babinec velmi vřeli přivítali, najedli jsme se, popili velmi velmi a šlo se spát. Ráno jsem myslela, že ani nevylezu z postele, ale děvčata mě nenechali a jelo, takže čajíčky, paraleny a nevycházet ven do zimy... NO ale přežila jsem a druhý den mi bylo supééér :) Holt ty moje nemoci, to je peklo peklíčko... Poslední den se měla běhat už jen finále jednotlivců, kde zabodovala Verča s Kvídem :) úžasný úžasný :) Ale musím říct, že loňská mistryně Lisa Frick byla úžasná, její pes Hoss neudělal ani krok navíc a tak letos zaslouženě vyhráli znovu! MS mělo jedinou chybičku, málo BO... Snad jen dva tervíci, jeden grén a pár malin, ale jinak černobílo :) Ale i tak super zážitek, vřela doporučuju!
Prodloužený víkend na Šumavě aneb dny plné turistiky a úžasné přírody
Ihned po odběhání na flyballu jsem naskočila do auta, abych se stihla co nejrychleji přesunout do Prášil, kde jsme s Lexušákem a tátou měli trávit prodloužený víkend. Letos jsem se vůbec nedostala na šumavský tábor, tak jsem se rozhodla, že si to nemůžu nechat ujít a naplánovala si kratší dovolenou, abych si trochu užila přírody :) Na místo určení jsme dojeli téměř v deset hodin za naprosto příšerného počasí. Protože pan Lexus v autě zásadně stojí, tak po přejezdu z hor až na další hory padl do postele :)))) Zde jsme bydleli: http://www.chatakctprasily.cz/ Brzo ráno jsme vstali a ač počasí nebylo ideální, ale potěšující bylo, že aspoň nelilo, ale jen byla mlha. Rozjeli jsme se na Kvidlo, kde jsme si ráno koupili snídani a vyčkali příjezdu autobusu až na Bučinu, kupodivu ač Lexus moc autobusem nejezdí, tak se choval až nezvykle slušně, ale jakmile autobus zastavil, už se hnal ven :) Musím říct, že jsem na této dovolené užila nově pořízený kulich a rukavice na ruce :) Holt léto už bylo za námi... Na Bučině Lexušáka zaujalo stádo krav, kde se dostal velmi blízko a opět se choval jak u ovcí, kdybych ho pustila, hned by tam vletěl :D Po obhlídce místa jsme si dali ještě kávu v restauraci, kde se Lexušák choval výborně, celou dobu ležel a na požádání personálu podával packy :) výhoda pobytu mimo sezónu byla v tom, že Lexus mohl volně lítat a nemusela jsem řešit cyklisty ani lidi, protože po některých cestách jsme nepotkali za celou dobu nikoho. Vzala jsem zrzavce i k nového prameni Vltavy, což znamenalo vyjít po úzkých schodech a taky průhledném materiálu, ale vše zvládl výborně a nezabil ani mě a ani sebe :D Druhý den svítilo dokonce sluníčko, takže padlo rozhodnutí vyrazit podél úžasných potoků a udělat si krásný okruh přírodou podél vody :) Což vyšlo úžasně, sice foukal studený vítr, ale počasí bomba. Až jsem se skoro divila, že nás pustili se psem do každé hospody a neměl nikdo žádný problém. Třetí den jsme na výlet díky počasí už nevyrazili, tak jsme se vydali do cukrárny a poté už domů. Ale i tak jsme každý den ušli tak 15km, což v tom počasí bohatě stačilo. Prošli jsme si i Prášily, kde jsme byli ubytováni. Ve vesnice mají i bůvoly a botanickou zahradu :) No užili jsme si to velmi velmi a už teď se těším, že si zase udělám s Lexusem takový prodloužený víkend a zase vyjedeme někam turistit :) Fotky jsou zde
Flyball Liberec aneb poslední turnaj sezony s FLY19
Na poslední turnaj sezony jsem jela vyjimečně sama,protože ihned po odběhání jsem se musela spolu s Lexušákem přesunout na naší šumavskou dovolenku. Ráno jsem vyjela brzo směr Harrachov, kde se měl v Držkově běhat poslední letošní turnaj ve flyballu. Počasí bylo celkem příznivý, přestože po celé republice pršelo, nám svítilo i sluníčko :) Tentokrát jsme byli opět s naší jedničkou v jedné divizi. Letos poprvé s námi vyjel na závody po dlouhém léčení Rocky, který lítá jak střela, takže nám nezbývalo nic jiného než hlídat velmi pečlivě časy, které zaběhneme :) Do odpoledne jsme nastupovali z druhého místa hned za naší jedničkou. Odpoledne Lavina vytasila "čerstvé" psy a tak se proběhali až do finále s naší jedničkou :) Nám se povedlo se proběhat aspoň na 3.místo a z dopoledne jsme si odváželi můj vytoužený FLY19 :)) Z důvodů dlouhé cesty jsem nemohla ani čekat na vyhlášení a musela jsem nasednout do auta,abych se stihla přesunout na Šumavu do Prášil, kde jsme si měli udělat prodloužený víkend plný přírody :)
Intenzivka s Marťou na Mělníku aneb opět po roce nový článek
Na tuto intezivku jsme se hlásili hodně dlouho dopředu tušíc, že bude brzo plno a taky bylo :) Jelikož od prosince tak nějak neustále marodím, tak jsem se už mooc těšila na pořádné běhání, kdy Lexušák i já dostaneme do těla. Celý víkend nám dělali společnost Peťa a Lara a Dejna s Babsou, což se ukázalo jako destrukční pro okolí, protože celý víkend jsme se pořád jenom smáli a užívali si to. Počasí bylo úžasné, takže konečně i další pozitivum. Věděla jsem, že se chci zaměřit hlavně na naše starty(ze kterých panička naprosto šílí) a samosebou i na další věci. Jelikož po 9měsících kondička opustila již dávno mé tělo, tak jsem celkem uvítala, že se neběhali celé parkury, ale jen kratší sekvence. V sobotu ráno měl Lexus ještě spousty elánu, ale postupem času mu docházeli síli, tudíž už s ním byla rozumější řeč :) První den jsme odjížděli i dříve, protože už to nemělo ten potřebný drive. V neděli ráno unavená, ale natěšená jsem stála u vrat a těšila se až se začne zase běhat. Tentokrát se s Lexem dalo mluvit už od rána a kromě pár vysvětlování, že na tom startu fááááákt bude sedět a že bez toho se neběží, to šlo jako po másle. Odpoledne ve čtyři se končilo a musím uznat, že to bylo opravu skvělý. Každý si dostatečně zaběhal a vylítal se :) A já navíc díky holkám naprosto vykecaná :D Doufám, že na jaře nás mělnická parta opět vezme mezi sebe a budeme si s nimi moci zatrénovat :)
Klubová výstava Heroltice aneb uchovnění bláznivého pana Pinzety :)
Ač jsem výstavy letos neměla příliš v plánu a uchovnění jsem ponechávala spíš volném termínům, tak na jaře se na klubovce ukázalo, že paní Krása nás začíná dohánět, tak jsem nelenila a přihlásila nás na tuto akci, protože na MR v agi nám chyběla jedna zkouška. Na tuto výpravu se mnou jel tatík Golfíkem a trávil tam s námi statečně celý víkend´, přestože pejskaři jsou mu vzdálení na sto honů :) Na sobotní výstavu nás bylo do otevřené nahlášeno celkem 5 psíků :) Protože předvedení cizím člověkem se na klubovce povedlo lépe než se mnou, poprosila jsem Šárku o předvedení mého výrostka :) Leč se to neukázalo jako zrovna šťastné, protože pan Lexus měl zrovna absťák na paničku :) Takže běhal-neběhal, stál-nestál :D No na závěrečné rozhodnutí o pořadí jsem tedy musela nakráčet já a volat na něj někdo jiný. Bylo to určitě lepší řešení :) Nakonec na nás čekala Výborný 4. Sice by to mohlo být i lepší, ale vzhledem k tomu, že paní rozhodčí zadávala hooodně VD, tak jsem nakonec byla spokojená :) Dle hodnocení paní rozhodčí je Lexus "málo chlapák" :)) což si nebudu namlouval, ale to on je se svými 22kg :D
V neděli nás čekala PP a PT, kde jsem se bála jediného a to měření :) Už z fly i agi vím, že dělá hééérečku ač jinak je v pohodě. První nás čekala PP, kde jsme se tedy změřili, stálo mě to trochu nervů a taky 6b. ale zvládli jsme to :) Poté se krásně předvedl a ač hrudník nemá, tak si vysloužil do posudku i mimořádné přednosti: oko, ucho, srst(textura) a barva :) Chvíli poté nás čekal PT, kterého už jsem se nebála a taky se mi Lexušák hezky vysmál :D První byl aport vlastního předmětu, zvolila jsem náš oblíbený gappay míček(kdybych tušila co se stane, tak možná zvolím něco méně oblíbeného
). První cvik dobrý, přinesl, takže plný počet, odevzdám míček Simoně a jdu na střelbu, připnu stopovačku, pouštím na zem a vidím jak tervík mizí v dáli, skáče na stůl, bere míček a vrací se ke mě, tak ho opět odnesu a střelba bez reakce, super. Další cviky jak rušivé vlivy, deštník i pes v pohodě. Přichází přivolání do skupiny, nechám si pro jistotu psa přidržet Safírkovou, stoupnu si to skupiny, volám a vidím jak tervík si to šine opět na stůl a pak nejtěšnějším místem si sedne uprostřed skupiny a kouká na mě s úsměvem na rypáku :D To ovšem nebylo stále vše, měl následovat nepovinný aport, kdy jsem věděla, že vše v pohodě přinese, ale opět chtěl míček, takže se mu musel schovat, ukázet, že tam není a pak vše udělal v pohodě. Míček dostal až po celém testu, kdy si spokojeně lehnul a žužlal míček :) Nemohla jsem dělat nic jiného než se jen smát, protože on je fakt prdlej neskutečným způsobem :) Po celém PT jsme si ještě zakousali na figuranta a tak byl Lexus celý šťastný :) Takže pak už jen nezbývalo než čekat s děvčaty na rozdání výsledků, který byl 92b.-ztratili jsme body pouze na měření a 2b. při přivolání do skupiny, kdy nešel do skupiny, ale okolo skupiny a pak jinudy než měl :) Ale víkend to byl výborný, se skvělýma lidma a vůbec výborné to bylo, příště pojedeme zase :)
MR ve flyballu aneb uřvaná panička
Na republiku jsem se tentokrát vypravila bez Lexušátka. Sice se naše družstvo kvalifikovalo, ale po poradě, aby uspělo aspoň jedno z našich družstev se The Rebels 1 posílila o Bree a tak nemělo smysl s dvojkou jezdit. Já jsem jela pouze nabíjet, což byla moje velká premiéra a ještě ke všemu zrovna na MR. Ale vše jsem zvládla v pohodě, dírky jsem si nespletla a vše ostatní taky zvládla. Naši běhali statečně, ale pomaleji, každý psík běhal pomaleji než normálně, nevím proč, možná ten velký altán jim vadil. Nakonec jsme skončili na 7. místě, což je super úspěch, protože flyball se stále zrychluje:) ale největší překvapení nás čekalo nakonec, kdy jsme si odváželi naše vysněné EJS :)) jůůů :)
Noční Hrátky aneb pro paničku opět antibiotika
Jako každý rok i letos jsme se vypravili na Nočky, které se konali v Komořanech. Jelikož od tábora jsme vůbec netrénovali opět pro moje nemoce, tak jsem očekávala určité výkony, které se bohužel i potvrdily :D Já u osmé překážky nemohla dýchat a Lexus zase nemohl na startu nějak dosedět...Takže dobrovolné DIS za starty, no běhání bylo naprosto zoufalé, ale i tak jsme si to dokázali užít velmi velmi :) Lexušák celý šťastný, že zase vidí své jihlavské kamarády a já že vidím opět Romču :) Nemá smysl ani se o běhání nějak rozepisovat, ale doběhli jsme jeden jediný běh s odmítnutím, jinak samé diskvalifikace :))) Ale i tak to bylo super a už máme zaplaceno na příští rok :))
Flyballové Brno aneb opět se v tomto městě nedařilo
Na tytot flyballové závody se vypravili pouze The Rebels 2, protože 1 neměla dostat psů pro start. Já vyrážela brzo v neděli ráno spolu s Markétou a Flipem a Robinem. Cesta to byla dlouhá a únavná, protože na D1 mám vždy pocit, že musím nějakou část z auta určitě vyklepat cestou, leč pan Mekáč nám cestu zpříjemnil kafíčkem a včas jsme dorazili na místo. Všude byly samé borderky, protože tu měli bonitaci, ale je smutné, že některý jedinci už nemají snad s borderkou pranic společného.... Bohužel popularita plemeni příliš nepomáhá... A už k našemu běhání, běhali jsme v klasické naší sestavě, 4 velcí a 2 pudlíci :) Divize se zdála být celkem příznivá a dopoledne jsme doběhali na 2.místě, ale bohužel odpoledne jsme dopadli nějakým nedopatřením dost špatně a to na posledním místě. Neběhali jsme špatně, chyby jsme nedělali, ale bohužel soupeři měli na odpoledne schované rychlejší psíky a u nás už není kde co vytahovat na posílení :))) I tak jsme počkali na vyhlášení a vyrazili na dlouhou cestu ku Praze. Cestou jsme si prostáli kolonu, kde nám pan Flipík zpíval, protože si chudák v přepravce myslel, že zastavujeme :))) No zmrzlina nám pomohla trochu s náladou a v podvečer už jsme parkovali v Praze. No nedá se nic dělat, budeme se do Brna muset vypravit, abychom si tam vylepšili skóre, zatím vyhrává Brno :)
Sirius Cup aneb nedoběhli jsme prakticky zase nic :)
Opět s tetkou Janou a její smečkou jsme vyrazili na Tomíka Glabazňu do Opatek. Ráno hned u prezence čokolády :))) Jana mi je ani nevzala, ale já je statečně nesnědla :) Celou sobotu se nám nedařilo vůůůbec nic, žádný parkur jsme nedoběhli, ba dokonce byl i jednou odveden celý splašený z parkuru... Domluva s ním byla příšerná...V neděli se mu povedlo ve zkoušce doběhnout s chybkou na slalomu, ale jelikož tento parkur nedoběhl nikdo bez chybky, tak nám to vyneslo bedno v podobě druhého místa :) Ale závěrečný parkur opět běžel stejně splašeně jako v sobotu. No celý víkend s ním těměř nebyla řeč...Až na na to jedno slabé místo, kde svoje znalosti ukázal :) Ale to mu uniklo asi náhodou :)))
Veselí nad Lužnicí aneb dvě super zkoušky
S Janou jsme zase jednou měli šílený nápad se někam vypravit na dvojzkoušky :) A tentokrát až do dalekého Veselí nad Lužnicí. Cestou jsme různě objížděli kolonu, ale nakonec jsme jen s mírným zpožděním dorazili. Parkury stavěla Slávka Podmolová, takže prostorné a krásně běhavé. Lexušák bylo natěšené, ale trénink na táboře byl znám a tak pouze s jedním odmítnutím dokončil parkur a krásně dělal zóny, no krásné to bylo velmi a druhý parkur byl ještě hezčí, ten doběhl bez jediného zaváhání a chybky a vyhrál ho :)) V součtu jsme nakonec skončili třetí :) Byla jsem z jeho běhání po dlouhé době konečně nadšená, byl zpátky ten pan Lexus z minulé sezony :) Je na něm vidět, že je potřeba trénovat a pak už to taky není tak divoký :))
LVT Radarka aneb smutný konec
Leto jsem poprvé po deseti letech nejela na Šumavu a tak jsem hledala alternativu kam pojedeme letos aspoň na týden agilitit. Nakonec jsem našla tábor s Martinou Konečnou poblíž Třebíče. V neděli jsem dorazila na místo určení, kde jsem hned zjistila, že jaksi nemám kolíky ke stanu :D Naštěstí jsem nemusela jet zpátky do Jihlavy k Romče, ale kolíky mi byly zapůjčeny. Úspěšně jsem postavila stan na planině a čekali na večer, kde jsme měli začít běhat, abychom se nějak rozdělili do skupin. Nakonec jsem běhala(nevím jak se to povedlo) v té nezdatnější spolu s repre Petrou a Larou a samosebou i Dejnou a Babsinkovou. Tento tábor byl celý ve znamení úrazů, které začínali od štípnutí vosy, přes zvrtnuté kotníky až k utrženým vazům v kotníku. Vedro bylo šílené a večer ještě horší komáři, který se nad námi vznášeli skoro jak oblaka. Já bohužel ve středu v poledne musela odjet domů, protože jsem dostala z domova zprávy, že Huckoušek už nechce jíst, tak jsem tajně doufala, že se mu stýská a až dojedeme s Lexušátkem, že se to zlepší. Ale to bych nebyla já, abych i při odjezdu neměla problém, takže Felinka odmítla startovat, ale protože jsme ženské šikovné, zvládli jsme to nastartovat a já mohla vyrazit přes Mekáč k domovu ještě než bychom se s Lexem v autě upekli... Přišla jsem o dva dny tábora, ale nelituju toho ani trochu. Doufám, že příští rok bude zase tábor v takhle super obsazení :)))
Pohár Vysočiny aneb výlet i s Huckouškem
K Jihlavě mě to nějak táhne, takže i letos jsme se vypravili do Jihlavy. Vloni tam měl Huck veteránskou premiéru a letos bohužel derniéru v podobě posledního výletu. Ráno v sobotu jsem dorazila na místo a doufala, že se uvolní místo na pokoji, protože se slabým Huckem už se mi nechtělo spát pod stanem a moje tužba se vyplnila, pokoj byl volný pro nás :) Huckoušek tedy celý den spal na pokoji, kam jsem ho chodila střídavě krmit a venčit. Celý den jsem trávila s romčou a jejími kloučky. Huckoušek tak různě obcházel lidi a vyžadoval si drbání a kdyby nebyl již hubený, tak nikdo ani netuší, že mu něco je, byl plný elánu. Nám se v běhání dařilo tak nějak střídavě, v sobotu spíš oblačno... A protože se končilo brzo, tak jsem vyvenčila kluky, nakrmila a vyrazila s Romčou směr jejich sprcha a poté kino :) Noční příjezd jsem klukům vynahradila pořádnou noční procházkou a šli jsme spát a všichni na postel :)) Ráno jsme si trochu přispali, protože jsme již byli na místě, což bylo moc příjemné. V neděli se nám dařilo už líp, dva běhy s odmítnutím,ale doběhnutým a slušnými starty :) Příští rok se do Jihlavy na závody určitě vrátíme zase, leč už jen s Lexušákem...
Klubová výstava BO aneb naprosto nečekaný úspěch
Na klubovku jezdíme každým rokem, tak i letos jsem se vypravila a to s mladým do otevřené třídy. Hned ráno po příjezdu jsem se uvelebila s uzlíky u Archinkových a Hančiným stanem :) V otevřené třídě nás bylo celkem 8 a z toho jsme tam byli tři L Kovárníci - Lutin, Lexus a Legend :) Zkusila jsem dát Lexe Líze, která má hromadu zkušeností a hlavně i s nezbednými koníky :)) No předvedli se spolu krásně a moc jim to šlo a já jen volala zpoza kruhu a vykukovala, jestli máme Výbornou a měli :) Měla jsem velkou radost, protože je pro mě úspěch dostat tuto známku na takovéto akci a od zahraničního rozhodčího. A pak už se jen čekalo na posouzení všech ostatních psíků a já při rozhodování volala, když dala rozhodčí Lexušáka na stranu, tak jsem si myslela, že je konec, ale ono ejhle, Líza a Lexus dostali CAC a ČKŠ :)) No moje radost neznala mezí, měla jsem obrovskou radost :)) Celý den jsem z toho ještě měla mžitky před očima :)) Počkala jsem na závěrečné soutěže, abychom nastoupili do skupiny Kovárníků a já vyrazila směr Praha spokojená velmi velmi :))
Turnaj sladkých nadějí aneb celý víkend jen míčky :)
Letos jsem se poprvé vypravila na oba dny, v sobotu na turnaj dvojiček, kde nám běhali Dastík a Brandy a já jela nabíjet a Klára pomáhat a řídit to :)) Myslím, že byl super nápad postavit mezi dráhy síť, protože hned při prvním našem běhu se to ukázalo, protože vedlejší dvě borderky nám běhali podél sítě, ale jinak by lítali za našimi psíky...Dopoledne se vyběhali časy,podle kterých se odpo určovalo pořadí do dvou divizí, naše dvojička spadla do druhé divize, což jsme byli rádi, protože časově na dvě borderky nemáme. A v napínavém finále se nám povedlo porazit Hradeckou dvojci a tuto divizi vyhrát :))
V neděli už přišla na řadu družstva. Jelikož se nám Bree měla hárat, pak zase neměla, ale nakonec jsme nasadili tedy Dastíka a Brandy, který se osvědčili z minulého dne, abychom měli aspoň tři velké a tři malé hafany. No celý turnaj byl ve znamení improvizace :)) Zkoušeli jsme různé sestavy, i jiného startujícího psa než Lexe a toho 4.místo. No nakonec jsme to nějak doválčili na 4.místě v celém turnaji :)) Ale i tak spokojenost, protože všichni běhali jak měli a bylo to super :))
1.MR BO open a republika venku
V Březiněvsi se nám na Nový rok běhalo skvěle, nemohli jsme si nechat MR BO ujít. Parkury stavěla Lenka Pánková. První běh se nám nepovedl a tak DIS, druhý byl agility družstev, kde jsem to uřvala a doběhli jsme :))Ale bohužel ostatní z družstva taky neměli svůj den, takže ani můj a Vilmy doběhnutý agility neměl úspěch :)Potkala jsem spoustu známých s BO, což je vždy super :) Poslední jumping se nám opět nepodařil jak je celou letošní sezonu zřetelné. Letos se nám prostě nedaří a nedaří, ale velkou část viny na tom nesu já jakožto lidská část týmu, neustále marodím a beru nějaké prášky, takže kondička nikde a tréninky taky bohužel...Ale aspoň někdo z Kovárny měl úspěch a to Ferpík, kterému se dařilo s družstvem :)) Doufám, že příští rok se dáme dohromady a bude se nám dařit :)
Chlumecké dvojzkoušky aneb parkury spíš pro myši než large hafany
Na tyto dvojzkoušky jsme vyrazili s Janou a její smečkou, což samo o sobě slibuje dostatečnou zábavu :)) a to ani nemusí jít o agility :) Nemuseli jsme ani tak brzo vstávat, protože dvojky měli přejímku později. Dorazili jsme v pohodě na místo a začali si stavět boudičky a židle a najednou hvízd, prohlídka. Parkury stavěla V. Vostrá a vostré to fakt bylo velmi...Už když jsem viděla první překážky, tak mi bylo jasný, že velkým psům to bude padat jedna radost, namačkané neskutečně... No šla jsem na řadu z dvojek poslední a zaběhla parkur se třema tyčkama, ale i tak krásný běh bez zbytečných oblouků. Druhý parkur jsem běžela za necelou čtvrt hodinu a opět namačkané, že tervík neměl sebemenší možnost se srovnat a chtě nechtě prostě shodil opět tři tyčky, ale jelikož nikdo nedobíhal, tak jsme skončili druzí a v součtu první, protože jsme jediní doběhli oba parkury :))) Poté jsme jen vyčkali jak Carrera zase kazí trojky a mohli jsme jet domů :))) Ale s Janou se člověk nenudí :)
M.E.D. Trophy aneb premiérově plzeňský flyball
Na tento flyballový turnaj jsme se vypravili s Lexem spolu s Míšou a Bree a dokonce i s Bárníkem, protože toho jsme vezli na běhání Jirkovi :) Jenom cesta byla veselá. Ráno Míša dojela ke mě spolu s hafany, naložili jsme auto, naskládali hafany a vyjeli na benzínku nafouknout gumy a hle, jedna nám unikala, takže zpět na parkoviště, zavolat si pro pomoc na výměnu kola a když jsme volali Kláře kde jsou, tak odpověděla že už na místě, tak když jsme jí oznámili, že teprve vyjíždíme z Prahy, tak šla skoro do kolen a to jsem vezla polovinu družstva :) No musím uznat, že takhle rychle jsem v životě nejela, ale nakonec se vše protáhlo a nebyli jsme poslední kdo dorazil :)) Nanosili jsme věci a čekali až se začne běhat. Bohužel jsme s jedničkou spadli do jedné divize, ale pozor, hned v prvním rozběhu s nimi jsme je vyklepli 3:0 :D no teta Iva měla veliiikou radost :)) Ale odpoledne se od nás paní štěstěna otočila a zbylo na nás nepopulární 4.místo... Ale vzhledem ke všem okolnostem to byl výlet zábavný a pěkný :))
Eager´s Cup aneb první flyball v sezoně
Na první letošní fly závody jsme se museli vypravit až do dalekého Ústí nad Labem. Brzo ráno jsme vyráželi ve složení Míša, já a Káka a spolu s námi Bree, Lexus a Dasty s Barníkem :) a samosebou spousty věcí na stanování, ale "chlapák" to naštěstí vše uvezl :)) Na místo jsme díky navigaci dorazili včas a dokonce první z rebelíků. Hned dopoledne jsme postavili stan a pak altány pro psíky hned u parkuru na běhání :) V sobotu se běhal jen RR, kde jsme si zaběhli doposud náš nejlepší čas a to 20,03s(Fly 19 se nám blíží ) :)) Poté jsme měli velkou část odpoledne volnou a tak jsme vyrazili do krámu nakoupit nějaké jídlo a pití na večer :)) No zdatně jsme večer popíjeli, grilovalo se, no super to bylo :))Vyčerpaný jsme s Míšou padli do stanu a ráno vylezli do slunečného dne :)) V neděli se dařilo takže nám to vyneslo v naší divizi 3.místo :) a pro Lexušáka a mě náš první fly pohár :)) Domů jsme se nějak rozvezli s věcma a psama a večer jsme jen mohli padnout :)
MR BO v hale aneb na koberec už ne-e
Na letňanské mistrovství jezdíme každý rok, tak jsem si před závody došla na trénink na koberec, abychom si ho s Lexušákem nějak oběhali, leč jak se ukázalo při závodu, koberec je věc zrádná a ač se Lexus snažil, tak mu to klouzalo a na videu vidno že často hrabal na místě a zkoušel zabrat, ale nic... Bohužel i letos jsme se v jednom z běhů do součtu diskly, takže se nám součet opět nepočítal...Leč musím podoknout, že na tyto závody ač jsou naše domácí asi příště už nepojedeme...Celý víkend jsem měla pocit, že se trápíme oba, protože když jsem viděla, jak Lexus klouže, tak mi ho bylo líto...
Kvalifikačky na MS BO aneb jedeme na MS a díky práci zase bohužel ne...
V únoru po zkouškách v Řitce jsem se vrhla v plné polní na trénink, abychom na kvaldách něco předvedli, ale bohužel moje neustálé marodění nás stálo opět nějaký drahocenný čas, abychom se dostali do nějaké slušnější formy... No nebudu to natahovat, přestože jsme nedoběhli vůbec nic, měli jsme 4 DIS, tak jsme se díky naší rychlosti kvalifikovali na MS BO v Německu, ale bohužel už teď musím napsat, že vše se pak otočilo, protože jsem zjistila, že v práci mě nepustí na dovolenou, abych mohla odjet...no nedá se nic dělat... Ale i tak to byla obrovská zkušenost :)
Dvojzkoušky v Řitce aneb přijít na jiné myšlenky
Na zkoušky jsem původně ani neměla jet, protože jsem v té době vůbec netrénovala, ale protože jsem se čtvrtek předtím dověděla špatnou diagnozu Hucka, tak jsem se rozhodla, že potřebuju vypadnout mezi lidi a přijít na jiné myšlenky. Lexus běhal splašeně, ale věci, které jsem si chtěla vyzkoušet nakonec zvládla a i přes ukrutnou zimu to bylo příjemně strávené odpoledne :)
Opsion 007 aneb když mrznou i ponožky :)
Nikdy jsem kvůli zimě nechtěla jezdit na závody do koňských hal, leč nakonec jsem se nechala Blondýnou Čelzovou ukecat a vyrazili jsme :) Hned v sobotu ráno jsem toho litovala :) Zima byla neskutečná, -20°C :)) Měli jsme na sobě neskutečně mnoho a mnoho vrstev, ale ani to nepomáhalo, takže jsme utíkali do klubovny, kde bylo krásně teplíčko :)Vzhledem k tomu, že jsem v zimě díky nemocím moc netrénovala, tak jsem výsledky očekávala, takže jsem si jela spíš potrénovat zóny a starty a ty zrovna se dařily super :)) V sobotu jsme se ubytovali a usnuli velmi brzo i s psíky, holt mrazy vysilují :) Druhý den jsme zabalili věci a když jsme zjistili, že na teploměru u auta je venkovní teplota -25°C, tak už nám docházel humor a zcela vážně jsme uvažovali, že se sbalíme a pojedeme domů, ale protože jsme holky statečné, nakonec se jelo běhat, ale obě jsme byli tak zmrzlé, že na nějaké výkony jsme ani nemohli myslet, tak jsme ihned po odběhání utíkali do auta a jeli směr Praha a teplíčko :)))) Největší úspěch byl, že Chelsea nesežrala Lexe a že jsme to přežili ve zdraví :)))
Masečín aneb někdy chybí jen maličký kousek štěstí ke splnění další zkoušky
Do Masečína jezdím moc ráda, mám to blízko a navíc je tam úžasný povrch, na kterém se běhá skvěle psům, ale i psovodům. Tentokrát jsem jela s Monikou, Ondrou a jejíma pudlíkama :o) Jeli jsme až v poledne, což bylo docela příjemné vzhledem ke vstávání, na místo jsme dojeli včas, ale již byl na jedničkách skluz, takže jsme čekali :o) Po přestavbě na A2, šli velcí na řadu až poslední, takže jsem měla dost častu Lexe vyblbnout a rozcvičit. Již při pohledu na parkur mi bylo jasné, že tentokrát pan rozhodčí bude vše tlačit na sebe a všude bude málo místa. Na řadu jsme šli zhruba v druhé polovině startovní listiny velkých psů. Lexušák krásně reagoval, udělal super zóny, ale bohužel málo místa se nám nevyplatilo a jako mnoho psů si proběhl první tyčku u slalomu(na videu to není tak znát, ale bylo tam opravdu málo místa a vletělo tam dost psů). Poté jsme si doběhli vše krásně dle představ :o) no někdy stačí opravdu maličko a je hotovo :) Druhá zkouška snad byla ještě horší, v první polovině parkuru byla jedna skočka a zbytek se odehrával vzadu, už při prohlídce se mi ten parkur nelíbil ani trochu, málo místa všude kam se podíváš... Ale během prohlídky mi psa asi někdo vyměnil, protože s Lexem jsme si vůbec nerozuměli celou cestu :o) Ale i tak mám velikou radost jak běžel v prvním parkuru a bylo vidět, že tento povrch nám sedí stokrát víc než koberec, takže je jasné, že koberec už nebude :o) Odjížděli jsme až za tmy, protože se nabral skluz celých dvou hodin... Nicméně už se velmi těšíme na Vánoční dárek na stejném místě a ve stejném složení :) Tož agility zdar :)
Jahodová bowle na Kladně aneb naše první vyhraná LA2
Do Kladna jsme se letos vypravili již podruhé. Tentokrát byla startovní listina dost prořídlá díky ostatním velkým akcím jako je výstava v Praze, MR OB a další. V sobotu ráno jsme si našli příhodné místečko a zabydleli se, hned po nás dojela Julča i s malou Eliškou a hned poté další jako "domácí" a Martina Čipová :o) První se běžel jumping, kde jsem se rozhodla, že nemá cenu hnát, protože to bylo po venkovní sezóně první setkání s kobercem a taky se ukázalo, že nám to bude klouzat, takže se Lexušák proklouzal ke dvěma odmítnutím, což mu zajistilo 12.místo. Dalším během dne byla zkouška, kdy jsem startovala jako první a tam se nám povedlo velmi vesele disknout, protože Lexušák ne zrovna dle představ udělal kladinu a jak jsem sebou cukla, tak jsem ho navedla do špatné díry tunelu, ale opravili jsme si zbytek zón a doběhli si v pohodě. Posledním během dne bylo agility, ani tady se nám nedařilo, takže disk. Možná si někdo řekne, že nedobíháme, ale je to spíš tím, že se snažím být důsledná i na závodech, takže dost diskvalifikací, které jsme za podzim získali je z mé strany, protože jsem třeba nespokojená se zónama nebo startem. Na tyto závody jsem poprvé zvolila novou strategii na starty a nemohla jsem tomu uvěřit, ale fungovala 
Druhý den jsme si mohli trochu přispat a já to zvládla víc než dost, zaspala jsem, tudíž jsem rychle šupajdila do auta a prohnala autí po dálnici a naštěstí jsme to stihli včas, rychle se přezout a na prohlídku, kde jsem ještě ke všemu startovala první ze všech dvojek. Zkoušku se nám povedlo zaběhnout bezchybně, ač zóna na kladině pro mě dobrá nebyla, ale byla :o) A to nám zajistilo první splněnou zkoušku :o) V dalším běhu jsem se rozhodla obětovat běh pro zóny, aby si nemyslel, že si bude dělat co chce :o) Ve chvíli kdy jsem zvolala zóna na áčku, tak jí sice udělal, ale ne úplně stopro, takže byl vrácen a na dalších zónách už si dal hodně záležet, aby tam ty nožičky zůstali správně :o)) Musela jsem se mu smát :o) BOhužel zrovna z tohoto běhu video nemám, paní Domácí se nám zakecala :o)) Posledním během byl jumping a Lexušák už únavou klouzal jak blázen, takže po sklouznutí ve slalomu jsem ho uklidnila a v klidu si doběhli :o) Musím říct, že toto byli asi poslední závody na koberci. Komu se běhalo dobře jsem byla z nás dvou jenom já a to nestačí, takže už budeme pravděpodobně hlásit spíš jenom halovky bez koberců. Videa budou až se k nim prokoušu :o)
Dvojzkoušky Kyje aneb máme doma plyšového Láďu :o)
Na tyto zkoušky byla skoro povinnost jet, když je máme za rohem :o) Ráno jsme dojeli na devátou a čekali než doběhají trojkaři, aby pak šli na řadu dvojkaři :o) První jsem běžela u Petra Rybáře a už na startu jsem zkusila Lexušáka zmást jinou polohou na startu a dát si tím náskok, ale i tak jsem daleko nedošla a pod nohama mi vběhl na kladinu místo do slalomu, no poté jsme opravili a z běhu mám skvělý pocit, krásné zóny(no umíme i rychleji), ale i krásné stranové povely. Na druhém parkuru byla záludnější zkouška, ale přesto zaběhnutelná. Na překážce osm, kde jsem začala řvát jak smyslů zbavená, nám spadla tyčka a poté když jsme se blížili ke slalomu, tak to Lexušák nevybral a chudák skončil až na boku, tak jsem ho pohladila a celou sekvenci i opravila, poté jsem si opravila houpačku a šupajdila z parkuru :o) I přes výsledky jsem si to moc užila a přestože teď vůbec netrénujeme a chodím jen sama trénovat, tak jsem velmi spokojená :o) Ale i tak jsme pořídili, Lexušák dostal náhradu za "Doda", kterého zbožňoval, tak dostal plyšovou ovečku, kterou Míša pojmenovala jako Láďu :o)) Lexušák je z něj nadšený, skáče s ním po bytě a furt ho mačká, aby vydával zvuky :o)) Je jak malé dítě, když dostane novou hračku :o) Videa budou :o)
Zlatá překážka aneb konečná venkovního běhání
Do Hradec Králové se vracím vždy ráda, protože závody jsou dobře zvládnuté a vše klape. Tentokrát se letošní Zlatá překážka běhala venku na trávě a já se vypravila spolu s Ančou a její Ebinkou. V sobotu ráno jsme vyjížděli ve čtvrt na sedm z Prahy a před osmou jsme byli na místě a rozložili deštník hned vedle další pražských závodníků. Při prezenci se dával malý panák na posilněnou, protože počasí neslibovalo nic dobrého...Parkury stavěli naši známý Lukáčovci a hospitoval p. Dostál. První se běžela zkouška LA2, kde jsme začali diskvalifikací(kdybych jenom tušila že nic jiného za víkend nezaznamenáme
), ale byla jsem spokojená, protože Zrzavec krásně udělal zóny a běžel svižně v tempu. Poté nás čekal jumping, kde Lexušátko zvládlo relativně dobře start, ale i tak jsem si nemohla nadejít kam bych přála a to se odrazilo zhruba v polovině trati, ale i tak jsem si zkusila vedení přes překážky a fungovalo to super. Posledním parkurem bylo agility, které bylo velmi lehké, ale pak Lexušák si usmyslel, že neudělá poslední tyčku v slalomu, tudíž jsme si pak jen potrénovali zóny. Závody končili brzo, což bylo víc než milé :o) Ve tři hodiny jsme se ubytovali a zhruba v pět vyrazili na jídlo. Protože v okolí nic moc nebylo, došli jsme až na náměstí, kde jsme splašeně pobíhali a nevěděli kam dřív :o)))) Nakonec jsme zapluli do restaurace, kde moc dobře vařili. V půl osmé večer jsme vyvenčili naše hafíky a v osm zalezli do postele, kde jsem dostala hroznou zimnici a ani pes v posteli ničemu nepomohl. Nadopovala jsem se tedy prášky a šla spát, v sedm ráno jsme se vzbudili a téměř nedospané se vystřídali v koupelně a osm stáli nastoupené do bojů, to už ovšem pršelo a nepřestalo celý den. Štěstí, že tentokrát jsme jeli s Ančou Sharanem, tudíž hafani byli celou dobu v autě, někteří v bedýnkách, ale Ebinka po celém autě :o))) V neděli to byl boj spíše přežít, protože mě bylo čím dál hůře a uběhat to s Lexušákem bylo čím dál horší. Když nastala nějaká chybička, tak jsme nás diskla nebo to zařídil pan Lexušák... No sranda byla veliká, leč 6 diskvalifikací nebylo potěšujících, ale měla jsem radost, že Lexušátko běhalo v tempu a rychle i v nečase, holt on se zastavit nedá a letí si kam potřebuje :o)) No myslím si, že sranda byla veliká a s holkama jsme si to moc užili :o)) Fotky jsou přidány u sporťáka a jsou od Lenky Krejčové, které děkuji za nafocení a videa budou, vydrž prťka vydrž :o)
Rychlejší než vítr aneb žranice největší
Do Mělníka jsem se těšila, protože to měli být poslední závody letošní sezony a proto jsme si to chtěli náležitě užít. Bohužel okolnosti zavinili, že naše jedničkové družstvo bylo naprosto v rozkladu, tudíž jsme jim z dvojky půjčili jednu borderku, ale i tak jsme byli v plné síle oproti jedničce, holt zdraví je důležitější. Na cestu jsem se vydala s Klárou a Bejbinkou, naložili jsme perník, sekanou a další různé propriety potřebné na turnaj :o) Ráno jsme dojel mezi prvníma, postavili hned altány, protože pohled na oblohu nevěstil nic dobrého. Poté jsme se šli zaprezentovat a mezitím jsme se všichni řádně cpali vším dovezeným :o)) První šla bojovat dvojka, tedy naše družstvo, které na tom bylo v divizi velmi dobře a kdyby nebyla udělána časově tak dost zvláštně, tak bychom měli nejlepší časy, ale holt jedno fakt rychlé družstvo spadlo k nám do divize... No první běh jsme se tak nějak dávali dohromady a sehrávali, ale i tak jsme běhali na maximum a během dopoledne se nám zadařilo zaběhnout čas 20,15s, což nám zajistilo druhé místo na odpoledne. Naše jednička na tom byla o poznání hůře, protože běhala v první divize, kde jsou časy velmi našlápnuté, dokonce tentokrát družstvo HopTrop Prague opět vylepšilo rekord. Ale i tak neudělali ostudu a bojovali co to šlo. Během běhů museli být i nucené pauzy, když pršelo natolik, že se na place nedalo vůbec stát. V poledne byla hodinová pauza, kterou jsme s Míšou využili k vycházce s hafanama a také si dojít pro něco na zub na místní benzínku :o) Poté už šlo do tuhého a běhalo se na dvě prohry, všechny běhy jsme vyhráli až s Nimbusama, ale přesto jsme šli ještě bojovat s dalším družstvem o finále právě s Nimbusy a zadařilo se :o) Bylo jasné, že by Nimbusové museli chybovat a mi tlačit na časy co to jde. Bohužel tlačili, tlačili jsme, ale oni bohužel nechybovali a časově jsme na ně holt neměli :o) Ale i tak jsme s druhým místem velmi spokojení, zvláště po nešťastné republice jsme si spravili chuť :o) Vyhlášení se protáhlo až na sedmou hodinu, kdy jsme si na ceny mohli skoro svítit baterkama :o)) Závody se nám moc líbili a to hlavně díky Rebeláčkům, protože s nimi je vždy velká legrace a je hlavně pohoda, nenervujeme se :o) A už aby bylo to EJS, protože si budu trénovat starty asi v obýváku :-D Tož flyballu zdar a na jaře zase do bojů :o)
ZVOP aneb druhý tervík pasoucí v ČR
Na ZVOPku jsem se nahlásila v určité euroforii z pasení, které jsme absolvovali o týden dříve :o) Jelikož jsem byla názoru, že Lexušák pase, tak jsem nad zkouškou uvažovala už dříve, ale nechtěla jsem na ní nastoupit než si to aspoň zkusíme :o) S Míšou a Adélkou jsme se jeden den vypravili na pasení, abychom zkusili jak se vůbec bude chovat a kupodivu Lexušákovi nebylo vůbec potřeba vysvětlovat co se jak dělá :o) Hned mu to v hlavince naskočilo a věděl co dělat, po utvrzení, že pase výborně jsem nás tedy nahlásila na zkoušku, byť s obavou. Hned po závodech v Lounech jsme šli spát, protože ráno nás čekala dlouhá cesta na ovečky. Těšila jsem se, že uvidím pást i jiná plemena jen borderky, ale již při prezenci jsem zjistila, že se mi to nesplní, protože na zkoušky byl kromě bocek nahlášený pouze Lexušák a mudík... První šli na řadu vlohy a to u košáru. Šli jsme jako poslední a Lexušák začal hned koukat kudy by ovečky dostal ven, protože takhle ho to teda nebaví :o)) Poté byla dlouhá pauza a dívali jsme na IHT, kde jsme mohli vidět úžasné výkony borderek reagujících pouze na pískání :o) No něco úžasnýho :o) Poté asi ve tři hodiny šli na řadu vlohy, kde nás byly ovečky vypuštěny spolu s kozou Lízou a beranem Láďou :o) První šel mudík, který pásl dost zvláštním způsobem, docela mě překvapilo, když na jedné ovci visel za srst...No ale zkoušku dostal...Další šli borderky, některé pásli, ale některé bohužel vůbec, ani náznakem...Poslední šel na řadu pan Dokonalý, který už u vrátek skákal jako koza, abych ho jako už konečně pustila na ty ovce, že jim ukáže Byli jsme vpuštěny do ohrady a vyslechli jsme si pokyny co a jak dělat, já Lexušáka pustila, okamžitě začal pást, já vzala ovce na vycházku a šli jsme :-DDD Lexušátkovi se neustále ze stáda odděloval pasoucí se Ládíček, ale vždy si s ním náramně poradil, což je vidno i na videu 
Byla jsem nadšená jak se snažil neustále držet stádo pohromadě a dokonce chtěl pást pořád a pořád až do úmoru Poté nám bylo paní rozhodčí sděleno, že ZVOP jsme splnili a že by stálo za uvažování o dalším pokračování v pasení :o) Jak tervíček pase se můžete přesvědčit na videu, které jsem vložila 
Agility Louny aneb dalo se s ním běhat
Do Loun jezdíme už tradičně velmi rádi, příjemné prostředí v okolí cvičáku, prostě paráda :) Tentokrát jsme se s Lexušákem jeli s Jitkou a Aninkou. Dojeli jsme včas, abychom zabrali klidná místa za parkurem a mohli dojít v klidu na prezenci. Trochu jsem se obávala co bude Zrzavec vyvádět bez tréninku, takže jsem věděla, že opět asi bude probíhat diskotéka :o) Hned při prvním běhu - jumpingu, byla postavená rovinka na úvod, takže náskok byl víc než nutný. Lexušák usoudil, že mě nenechá dojít ani o krok dál, takže diskotéka, poté samozřejmě doběhl v pohodě :o) Druhým parkurem byla zkouška, kde jsem se rozhodla, že v případě chyb nás disknu, ale Lexušátko překvapilo a běžel hezky a i zóny pěkné i start :o) Takže se nám podařilo do cíle doběhnout na šestém místě, byť s chybama. Posledním během bylo agility, kde jsme se diskli, takže poté bylo trochu prostoru na rychlé opravení zóny na áčku :o) No na videu je moc dobře vidět, že ví co se po něm chce :o) Ale i tak jsem byla velmi spokojená, i když zrovna nebyly výsledky. Vyhlášení skončilo někdy před sedmou hodinou a zcela vyčerpáni jsme ulehli do postelí, abychom ráno vyrazili vstříc dobrodružství :o)
Agility Kyje+Mladá Boleslav aneb nebýt Hucka, tak doslova agility katastrofa
V sobotu jsme se s Lexem vypravili do nedalekých Kyjí, kde jsme měli poprvé startovat ve dvojkách. Ale už při prvním parkuru jsem pochopila, že dnešní snažení asi bude marné...Lexušák naprosto neovladatelný a prdlý, dokonce se mu podařilo do mě jen tak vrazit a to jsem mu nestála vůbec v cestě, asi mu to jen přišlo vtipný :o)) Ve všech třech bězích se pro mě choval nepatřičně, tudíž byl vždy diskvalikován mnou a pokárán. V sobotu jsem odjížděla s naprostou jasným pocitem zoufalství a smutku. Doufající v změnu na druhý jsem jela ráno do Bolky i s Huckem, který měl případně vylepšit náladu a taky se stalo. Je fakt, že parkury v neděli nebyli zrovna nijak lehké, ale dosti zapeklité a jen velmi málo týmů doběhlo obě kola potřebná na součet. První se běžel jumping a začínala jsem s Lexem, váhala jsem jak poběžím s tím divým psem, ale on si to vyřešil hned na začátku, takže jsem ho opět diskla a kousek jsme si zaběhli. Poté šel na řadu Huckoušek,který nezklamal a zaběhl tento nelehký parkur bez chyby a v nejlepším čase, což nám vyneslo první místo. Druhým během dne bylo agility, kde byl Lexušák opět zastaven psovodem...Poté šel na řadu Huck a kdyby panička neblbla, tak z toho mohl být čistý parkur, ale bohužel jedna tyčka padla k zemi, ale i tak běžel krásně a to i přes vysoké áčko, které nám opakovaně pan rozhodčí odmítá rozložit...No naštěstí se nikomu nic nestalo... Pak nastalo dlouhé čekání na zkoušky, kde se Lexušák choval nejlíp z celého víkendu, možná protože byl hodně hodně unavený :o)) (ponaučení pro příště, ráno vylítat a vylítávat průběžně celý den a s polomrtvým psem vyběhnout na trať). Kupodivu udělal vše co jsem požadovala všechny předchozí běhy, ale ze samého překvapení jsem ho navedla špatně a byla z toho diskvalifikace :o) Největší radost mám z Huckouška, který letos vyběhl poprvé po několika letech na parkury a za tuto sezonu toho zvládl hodně :o) Několikrát umístění v součtech, ale i to nejvíc co jde, Mistr :o) Je to prostě pan Mistr :o))) Na další víkend máme naplánovány Louny, takže doufám, že Lexušátko zapne do příštího týdne mozeček Protože jak někteří poznamenali, dvouletá reklamační lhůta nám už vypršela
MR v agility aneb velká podívaná
Další víkend jsem měla v plánu znovu MR ČR, ale pro změnu agility :) Nikdy dříve jsem neměla možnost na takto vrcholné akci závodit, protože Huck za svých mladých let měl veselý období a prostě se nedařilo splnit kvalifikační kritéra, ale letos tomu bylo jinak, protože pan Lexušák měl splněno velmi brzo a nakonec nasbíral téměř dvakrát tolik potřebných běhů. Leč teprve začínáme, rozhodla jsem se jet hlavně pro zkušenosti. Hucka jsem vytáhla až v červenci, abych ho stihla přepsat do kategorie veteránů a protože žádná velká kvalifikační kritéria nejsou, jel spolu s námi. Protože se MR konalo v dalekém Žamberku bylo jasné, že pojedeme v pátek k večeru. Na cestu jsem se vypravila spolu s Ančou a Ebbi a já se dvěma kluky. Po naskládání věcí do auta bylo jasné, že budeme mít rozhodně všechno, ne-li věci navíc :o) Při odjezdu jsem si dělala srandu, že nesmíme nic vyhrát, protože už se nám do auta nic nevejde(kdybych tušila o čem mluvím :o)) Na místo určení jsme dojeli opravdu za minutu deset a stihli se v poslední moment ubytovat. Nanosili jsme věci do chatičky, evakuovali od Ebbi všechno možné jídlo až do patra a vyrazili s Radkem a dalšími do hospody. Při návratu z hospody nás napadlo, že se při svitu měsíce půjdeme podívat na parkur a co nás překvapilo, bylo obrovské množství již stojících stanů a altánů. Nelenili jsme a šli pro altán a při svitu baterky postavili též a jak se nám to ráno hodilo :o)) Noc proběhla celkem v klidu, kdy jsme každá spala v obležení psů v posteli. Ráno jsme došli na prezenci, kde jsme dostali hned upomínkové předměty a šli se podívat jak se bude běhat. Družstvo jsme měli s Lexušákem spolu se třema "malinama" a to Busy a Daisy NTP a Arnečkem od Marcely :o) Prvním během se šlo agility družstev, kdy naše Lišky bystroušky šli první na řadu. Já startovala až jako poslední a prakticky jsem to již měla vyřešené, protože tři se přede mnou diskli :o) a já s Lexem jsme je doplnili :o)) Dalším během byl jumping jednotlivců, kde jsem řešila již start, protože jsem Lexušákovi nevěřila, že vydrží sedět tak dlouho, abych si zvládla dojít do výhodné pozice a taky nedošla :o) No a byl z toho disk, ale zcela jasný, v tomto běhu jsme se nějak myšlenkově na parkuru nepotkali :o)) Pak následovalo uklidnění a to běh s Huckouškem, krásný běhavý jumping, kde jsme zaběhli bez chyby, ale v pátém čase :o) S Huckoušem je lahoda běhat, leč tomu tak dříve nebylo, nyní si rozumíme jako nikdy :o) Posledním během byl CACIag, kde jsme se dle očekávání Diskly, opět jsme se nesešli a navíc tento běh stavěl norský rozhodčí, který si liboval v protahování mezi překážkama a vytlačování a jsem si vědoma toho, že tam potřebuju včas doběhnout,ale bohužel po ATB stále nejsem v ideální kondici... Tímto tento den závodění skončil a v poklidu jsme se donesli do chatek, na večeři jsme se vypravili na náměstí do Pizzerie, která tedy byla vařením zoufalá, ale odpočinuli jsme si od agility a probrali i jiné věci :o)) Unavený a plný dojmů jsme ulehli do postele. Prvním během byl jumping družstev, kde dle víkendové Lexušákova scénáře zase disk, ale tam mým hlavním cílem bylo si na jedné pasáži zkusit jiné vedení než běžně a byl z toho disk, což bylo téměř úmyslné, protože tento parkur byl opravdu zapeklitý na zapamatování a spousty týmů se ztratilo a dobíhalo z posledních možných sil :o) Na druhém parkuru mezitím bylo postaveno finále veteránů, které se klasicky chodilo od posledního k prvnímu, tento parkur jsme zaběhli bez chyby a čekali jak dopadnou startující před námi a všichni měli nějaké chyby, takže to vypadalo velmi nadějně, leč všichni chodili gratulovat, tak já tomu nechtěla věřit dokud jsem to neviděla černé na bílém - MISTR ČR v agility veteránů. Vůbec jsem nečekala, že se přihlásí tolik týmů a o to víc mě těší úspěch :o) Pořád má Huck obrovskou radost z agility a já spolu s ním :o) Posledním a opravdu finálovým během bylo agility jednotlivců, kde nám o nic nešlo a bohužel já před kladinou zůstala na špatné straně a Lexušák nečekal na zóně až já doběhnu a skočil mi pod nohama nesprávnou překážku, ale byl to parkur ze kterého jsem měla největší radost, protože jsme se konečně naladili na stejnou vlnu a konečně vnímal jak má :o) Leč s Lexušákem žádný úspěch a ani doběhnutý parkur, odnesla jsem si z toho obrovské zkušenosti, nápady na trénink a vůbec to byla fantastická podívaná jak to zvládají ostatní :o) No a Huckoušek, no co dodat, to je prostě hvězda :o) na vyhlášení se semnou chtěl tahat o vodítko a vůbec chtěl žertovat :o) Myslím si, že tento závod byl perfektně organizovaný, žádné prostoje, pomocníci na svém místě, prostě paráda :o) Takže třikrát sláva všem vítězům a čest všem poraženým!!! Videa nějaká budou a fotky z vyhlášení :o)
MR ve flyballu aneb míčkovaná na úrovni
Když jsme začínala flyball trénovat, tak mě vůbec nenapadlo, že bychom se třeba někdy na MR dostali. Letos prvním rokem probíhala kvalifikace na MR v podobě odběhaných závodů a zaběhnutých časů. Ač jsme očekávali jenom start naší jedničky, tak nakonec jsme jeli obě družstva :o) Mistrovství se konalo v Mladé Boleslavi na výstavišti, kde nám byl postaven obrovský přístřešek a pod ním se běhalo. V neděli ráno jsem nasedla s panem Lexem k naší trenérce do auta a spolu s ní a perníkem vyrazili na cestu. Na místě jsme byli první a šli zabrat místa k sezení a pozdějšímu usídlení pro Rebeláky. Postupně jsme se začali sjíždět a v devět hodin se mohlo začít běhat. The Rebels I běhalo ve složení - Zara, Blaženka, Rocky, Žilinka, Pinďa a Wensdy. Dvojka - Lexus, Bree, Baby, Flip, Barnei a Kelly. Dopoledne se běhalo hlavně na Speed trial a podle něhož se odpoledne běhalo v DE(na tři výhry). Přestože jsme dopoledne vylepšili rekord družstva na čas 20,19s, tak holt jsme běhali ve společnosti nejrychlejších družstev v republice, takže nám to stačilo na dopolední 10.místo. Odpoledne jsme bohužel zaváhali a taky už bylo znát, že Lexušák začínal být unavený, protože celý den plnil funkci startovního psa a že vše odběhal opravdu poctivě :o) Polední pauza mu prospěla a odpoledne běhal stále ve stejném rytmu :o) Odpoledne jsme se bohužel jako družstvo dopustili drobných chybiček, které bohužel znamenali po dvou prohrách konec...Ale i tak jsme s 11.místem spokojený, protože jsme podávali vyrovnané výkony a slušné časy, ale holt v této společnosti to bylo naše maximum. Ale o to více se upírali naše veškeré naděje k naší Jedničce. Fandili jsme mohutně a pomáhali jak se dalo. Když se dostali až k boji o bednu, tak jsme řvali a fandili jako nikdy :o) A musím říct, že když běželi s PILSEN FAST o třetí místo, tak to byla hra nervů neuvěřitelná :o) Ale ustáli to a vyhráli, těšili se nakonec z krásného 3. místa a úžasného poháru :o))) Moc jim to přejeme, protože vím jak na sobě dřou a jak se každý trénink snaží zlepšit :o) Musím říct, že pro mě byl tento turnaj obrovskou zkušeností, zážitkem... Na cvičáku bohužel nemám možnost trénovat na EJS, takže jsme to vychytávali na místě až na krásné starty 0,02 a střídačky na OKy :o) Pan Lexušák udělal jednu jedinou chybu, ale rychlou opravdou jsme běh stejně vyhráli :o) Jinak běhal bez chyby, ostatní psi a hlavně PRTi ho vůbec nezajímali a krásně se po doběhu vracel zpátky ke mě. Musím říct, že přestože jsme jako družstvo nevyhráli(ale den jak celek jsme si maximálně užili a všechny ty nervy nás dali dohromady ), tak jsme si to všichni moc užili díky krásným výkonům všech zúčastněných. A jak Klára zjistila, tak na mě se musí po zlém a hned mám dobrý starty :o))))) A kdo že je letos Mistr ČR - no Lavina :o) Již se těšíme na další a letos poslední turnaj a to v Mělníku
Noční Hrátky aneb Lexušák školitelem
Závody pořádá náš klub, tudíž bylo jasné, že nemůžeme chybět. V srpnu jsem ještě nahlásila i neplánovaně Hucka, že si dáme generálku na MR. Již ve středu jsem si dojela postavit stan a dovézt nějaké věci, protože se znám a pak mám narvané auto k prasknutí a k tomu oba kluci :o) Jelikož závody se běhají celé tři dny, tak jsem si vzala na pátek v práci dovolenou a dorazila na cvičák již ve čtvrtek v podvečer. Vše se začalo pomalu chystat a také se začali sjíždět kamarádi. V pátek byla prezence do 10ti hodin, takže jsem ráno v klidu vstala a šla se prezentit, sice jsem zapoměla přehlásit jedničky na dvojky, ale zkoušky se neběhali, takže to až tak nevadilo. Dvojci jsem měla domluvenou s Mončou a veleúspěšnou Čelzou, družstvo bylo klasicky Hvězdná pěchota, akorát se nám obnovilo osazenstvo na juniory, kteří zatím nejsou tak úspěšní. V pátek se také běhala kvalifikace na závod jednotlivců. Hned prvním parkurem byl závod klubů, kde jsem pana Lexušáka diskla hned na první překážce, protože byl tak rozjařený, že prostě nervy neudržel a skočil si před povelem. Poté samozřejmě doběhl bez potíží a zóny měl taky krásný, klasika no...Poté se běžel jumping družstev, kde jsme si stanovili, že musíme hlavně doběhnout a doběhli, se dvěma tyčkama. Ostatní sice také doběhli, ale dohromady jsem nasbírali dost trestných bodů, tudíž finále nebylo...Poté se běžel jumping dvojic, kde jsem měla velký strach, abychom to Monče nezkazili a pan Lexušák se nenechal zahanbit, zaběhl celý parkur bez chyby a až na poslední překážce nezvedl patřičně nohy, tudíž jedna tyčka, ale i tak to byla dobrá výchozí pozice. Poté běžela Monča, která se bohužel na poslední překážce DISkla, ale nám to vůbec nevadilo. Měla chudák výčitky, ale rozhodně nemusí, protože to byl snad jediný pořádný parkur za celý víkend, takže bychom třeba finále zase zkazili :o)) Mezi běhama se zlobivým Lexušákem jsem si stihla zaběhnout i agility veteránů, kde nás v kategorii Large nastoupilo celkem 6. Byla to stará garda, která se dříve potkávala na závodech a teď se postupně přesouvají do veteránů :o) Ale to jim rozhodně nic neubírá na elánu a radosti z agility. Huckoušek si skočil zónu na kladině a poté upadl do tyčky, s deseti body byl nakonec čtvrtý. Večer bylo představení masek, kde jsem měla hned dva favority a to "Pamelu a Mitche" a poté "slepice". Nakonec Slepice vyhráli u poroty i diváků, byli opravdu neskutečné :o)) Večer následovala zábava do ranních hodin a ráno zase honem běhat :o)) V sobotu se běhal jumping veteránů, kde Huck zaběhl čistý parkur, ale bohužel nebyl až tak rychlý, ale i tak skončil na 3.místě :o) A i do soboty se Lexušák vzbudil do dobré nálady, protože prvním během bylo agility dle věku psa :o) a tam odložení super, no došli jsme ke třetí překážce :o))) pak si Lexušák skočil tam a zpět pásku, celý vysmátý se vrátil jakože kde je chyba :o))) nedala jsem nic znát a běžela dál, ale publikum i komentátor a dokonce i kameraman se smál jak divý :)) za tohle jsem se prostě na něj nemohla zlobit :o) poté zase doběhl bez errorů...jak jinak... V sobotu večer byla zábava až do tří hodin do rána, ale protože se začínalo až v deset, tak jsme vydrželi dlouho a dlouho trsat. V neděli na jumpingu měl zase vtipnou, obvykle ho oddělám z vodítka, on pobíhá okolo mě a sedne si pak k noze, tentokrát, pobíhal pobíhal a hop skočil si první skočku :o) No koukala jsem jak blázen, ale zachovala jsem klidnou hlavou a vrátila ho na odložení a v klidu s DIS v kapse si parkur dokončila :o) Velmi podobný parkur jsem běžela i s Huckem, který ho doběhl s jednou tyčkou, která ho odsunula na 4. místo, ale i tak jsem z něho měla radost, protože celý víkend měl z agility obrovskou radost a pořád mu nechybí to pravé zapálení. Je fakt, že teď se s ním běhá mnohem lépe než za mlada, protože to byl boj kdo s koho, ale teď na stará kolena běháme konečně spolu, sice mi při tom vydatně nadává, ale vždy spolu dojdeme do cíle, což se za mlada vždy nestávalo :o)) Posledním parkurem, který se v neděli běžel bylo agility plemen, kde jsem startovala s tervíkem sama, tudíž doběhnout parkur znamenalo zvítězit...No a tyhle situace já velmi nerada, takže jsem ztuhla a Lexušák toho využil a uletěl mi na překážku, která nebyla v pořadí a bylo hotovo...Ale i tak nevadí, všechno máme před sebou :o)) A abych nezapoměla, nejlepším během za celý víkend, který jsem běžela byl Charlieho běh(kde se sází na pejska se kterým se běží a měl by to být pes jiného majitele) a půjčila jsem si jediného a to PRTici Kettynku(mimochodem Lexušákovu velkou oblíbenkyni). Zaběhli jsme bezchybný parkur s nejrychlejším časem, ale sázka nebyla tak veliká, takže nás to odsunulo na 2.místo, ale i tak perfektní. Běhat s malým psem je něco jiného, ale jestli si někdý pořídím něco pidi, tak jedině PRTa :o))) Musím říct, že tyhle závody mají naprosto úžasnou atmosféru a ikdyž se nám letos vůbec nedařilo, tak jsme si to moc moc užili a už se těšíme na další rok. Videa mají oba kluci, ale i kettynka :o)
Hamrníky aneb soustředění pro náročné
Letos se tábor, který je opravdu jen pro odolné a náročné psovody, přesunul z Jihlavy do Hamrníků, které se nacházejí hned u Mariánských Lázní. Ubytování bylo tentokráte v chatkách a na mě čekali dva chlapi :o) Radek Hošta s hafany a Tomi s Ahmosem. Příjezd byl napsaný na neděli, kdy se mělo dorazit během dne a cvičit se mělo od pondělí. V sobotu jsem naložila do auta všechny věci, vody které se některým nevešli do auta a vyrazila směr Plzeň. Místo určení jsem kupodivu našla jen na jeden telefonát a na místě jsem byla v jednu hodinu odpoledne. Jelikož se tábor konal na koupališti Lido, tak v neděli bylo hodně narváno. Byla jsem vpuštěna do areálu a spolu s Jitkou a Mončou jsme vyčkávali až nám vydají klíče na chatky. Musím říct, že chatky naštěstí vypadali z venku hůř než zevnitř. Naše chatka jako jedna ze dvou byla vybavena krásnou sprchou a záchodem. Jelikož jsem dorazila první, tak jsem zabrala hned letiště a klukům nechala jednolůžka :o) Postupně jsme se začali sjíždět a ubytovávat. Pro Tomiho jsem v neděli v noci ještě zajela na nádraží, kam měl dorazit vlakem, ale koleje prostě nebyli, takže autobusem :o) V pondělí ráno dorazil znavený Tonda, který pískal závody v Bratislavě, ale přesto měl sílu se nám všem věnovat. Na programu mělo být dvakrát denně cvičení se psy a třikrát denně cvičení s Lenkou Březnovou. Hned od pondělí jel program naplno a šlo se hned na věc. Takže akorát snídaně, nějaká pravidla a šli jsme běhat s Lenkou na běžecká cvičení. V areálu jsme se mohli libovolně koupat a psiska na druhé straně, aby nebylo vidět že se cachtají taky :o) Hned první den jsme si řekli, že Lexušák prostě bude plavat. Po dobrém to nešlo, protože pan Zrzavý se vzpínal a mě podrápal, tak jsem to vzdala, tudíž přišel na řadu pan Domácí, který vzal Lexušáka do náruče a odnesl ho do hloubky, kde plavat už musel. No cestou tuhnul strachem a cestou na břeh jsem měla pocit, že se v okolí snad všichni počůráme smíchy, protože jeho plavecký styl bylo opravdu velmi vtipný a na chuť tomu asi nepřišel a to ani když zůstal na břehu sám a já šla plavat. Dělal na břehu scény, že má nervy ale ukecat se nedal :o) Náš denný program začínal běháním, protažením a poté cvičením s pejsky. Snídaně se stíhala různě, někdy před běhy, někdy až na poslední chvíli vydání. Poté následoval oběd, kdy jsme měli polední pauzu a často bylo vidět, že všichni jí využívají ke spánku :o) Odpoledne nás čekalo běžecké cvičení a poté zase pejsci a večer protažení. Na plac jsme chodili asi čtvrt hodiny, takže pejskové se vyvenčili a mi se všichni naučili identifikovat svoje pytlíky na hovénka, když jsme chodili zase domů :o))) No s klukama jsem si užila hodně legrace, ale také jsem musela udržovat nějaký pořádek, takže v záchvatu úklidu jsem vyhodila třeba flašky, které měli sloužit jako bójky pro naší hru :o) No měli ze mě radost :o))) Jedno odpoledne jsme si uspořádali hru na matracích, které měli v Kaufu ve slevě, takže jsme se vyřadili. Zapojili se i Holanďani, který byli celý týden naprosto úžasný. Na malinu od Katji jsem se celý týden nemohla vynadívat :o) Běhalo jim to úžasně, taky aby ne, když letos běhali na MS BO v Roudnici :o) Wilma, která byla s Leem už vloni, tak letos vyměnila mladšího gréníka a vrhla se do tréninku naplno :o) V pátek odpoledne nás čekala perličková a hydro masáž v centru města. Na cestu se nás vydalo asi 12 lidí, chodilo se postupně, takže zbytek bandy se střídalo v bazénu, musím říct, že tři hodiny v bazénu nám dali zabrat a bylo znát, že odpoledne se nám běhá hodně ztěžka :o)) V sobotu jsem měla už pocit, že se na startu snad ani nerozběhnu, ale odpoledne už se mi zase běhalo dobře. Potrénovali jsme rozlišovačky, zóny a další věci. Ale musím říct, že červnová antibiotika mi sebrala hodně z těžko nabité kondičky... Tudíž v září opět naplno jdu HEATovat a samozřejmě trénovat a trénovat :o))V neděli jsme se od rána chystali k odjezdu, kdy v pravé poledne jsme s Tomim konečně nasedali do auta. Ještě jsme se stavili s Pacákovejma a holkama Duhárovejma na oběd a vyrazili ku Praze. Cesta to byla velmi zajímavá, když nám u Rokycan začalo auto kouřit...Zastavili jsme, ale musím říct, že stát v odstavném pruhu na dálnici není rozhodně nic příjemného...No pan Pacák nalil vodu a zkusili jsme vyrazit, ale po dvou km jsme opět vařili, tudíž najít lano a nechat se odtáhnout na nejbližší místo mimo dálnici a to benzínku. Musím říct, že Tomi mi pomohl hrozně moc, vůbec si nedokážu představit co bych tam sama dělala na dálnici s psisky v kufru a naloženém autě. Zkusili jsme zavolat asistenčku a odtáhli by nás do Plzně a hrozilo by, že to opraví v pondělí. Tudíž zavolat někoho na benzínku, no stálo mě to 1500,- ale zdárně jsme se dopravili do Prahy a už se neuvařili...Psiska byli naprosto hotový, čemuž se ani nedivím. Tolik hodin v autě a v tom vedru, rozhodně nic hezkého. Ale auto už je opraveno a připraveno na výjezd do nedalekých Komořan na Noční Hrátky, kde budeme bojovat za Hvězdnou Pěchotu a ve družstvu s přešikovnou A3 Daisy NTP :o)) Poté už nás čekají dva týdny tréninku na MR, jak flyball tak MR v agility :o) Snad neuděláme ostudu a toto soustředění nám pomohlo se zlepšit a podat lepší výkon :o) Tož Hamrníkům zdar a třeba za rok zas :o)
LVT Jesení aneb Lexušákovi docvaklo
Letos jsem se na tento tábor vypravila již podesáté, takže hned v úvodu se mohlo slavit :o) Hned při balení mi docházelo, že věcí bude asi požehnaně a taky že ano, hromada velikánská a k tomu pan Lex...No úspěšně jsme to naskládali, jako spolujezdec jel batoh a lednička a dokonce i pan Zrzavý se do auta vešel. Poprvé jsem měla letos pocit, že Huckoušek je rád, že nikam nemusí cestovat a můžu plně využívat komfortu pro jedináčka v domácnosti. V neděli 19.7. jsem nasedla do auta a vydala se směr Plzeň, kterou jsem objela a frčela dál na Klatovy a poté přes moje dobře známé vesničky směr Jesení, už při odbočení na lesní cestu jsem se těšila jako malá a Lexušák už kňučel nadšením. Protože předtím velmi vydatně pršelo, nebylo možné vjet na louku autem a tak jsem zaparkovala, vyvenčila a jala se nosit věci na moje místo pro stan. Musím říct, že stavět moje obydlí sama bylo náročné, ale brzo se dostavily úspěchy a stan stál Měla jsem pocit, že mi snad všechny ty věci z auta nikdy nezmizí a já to snad neodnosím, ale skutečnost byla jiná, po mnoha cestách k autu a zpět, bylo auto prázdné. Odpoledne jsem si udělala pohodlíčko a pokecala s Tomíkem, který čekal na mamku se kterou jsem tam měla trávit 14 dní. No těšila jsem se velmi, protože s Aničkou je vždy velká zábava a navíc přivezla Lexušákovi parťáky v podobě tříčlenné smečky borderek. Cvičit se začínalo až ve čtvrtek, takže do té doby jsme si užívali dovolenou, chodili na procházky se psama a odpočívali. A dobře jsme udělali, cvičení bylo náročné a ve velkém vedru i dost úmorné... Já s Aničkou jsme byli ve družstvu Bobrů, který měli za instruktory Tondu a úžasně trpělivého Radka. Každé ráno jsme v sedm vycházeli na stopy, poté jsme cvičili na loukách poslušnost a při cestě zpátky revíry a vyštěkávání v lese. Vraceli jsme se většinou v pravé poledne, když přijel oběd a po jídle nastal obvyklý polední klid. V pět hodin začalo kousání na place, kde se Lexušák vyřádil na figurantovi a večer zase spal jako miminko 
Musím říct, že takto unavený je roztomilý naprosto nejvíc!!! První víkend se konali zkoušky, ale protože Lexušák ještě nechápal pořádně princip odložení, tak jsem na BH ani ZZO nenastupovala a dobře jsem udělala, protože to byli jediné dva dny kdy pořád pršelo, takže BH v lijáku neudělal vůbec nikdo...Na stopách nám hodně pomohl Radek, který ukázal jak se vrátil k problémovému momentu na našich stopách a začínali jsme pomalu zase a znovu. A musím říct, že to přineslo kýžené ovoce, protože na konci tábora Zrzavec chodil krásné lomené stopy s předměty a neodlepil hlavu od země, prostě nádhera veliká!!! Na poslušnosti konečně pochopil princip dlouhodobého odložení a přestože jsem to měla často jako pochodové cvičení, zadařilo se a Zrzavec zůstával ležet celou dobu. Revíry v lese se Lexušákovi moc líbili, když to viděl poprvé, tak si chtěl vzít klacek a utíkat, ale poté pochopil, že tam je schovaný šupák :o) Byla jsem ujištěna, že kouše moc hezky a na nějakou ZM by to stačilo, takže jsme dělali hlavně zákusy bez nervů. Musím říct, že výcvik jsme si moc užili, prokládali jsme to návštěvami známé železnorudské cukrárny a mojitem :o) Čtvrtek před zkouškama měli psiska volný den, ale pro páníky to znamenalo, že nás čeká bojovka, Bobři proti Vydrám. Ráno v sedm se vycházelo a domů jsme se vrátili jako vítězné družstvo v 22hodin a s čelovkama na hlavě :o))) No největší radost měl Lexušák, že mě vůbec vidí(nebojte, o pejsky bylo v táboře výborně postaráno). No páteční pohled táborem byl dost zábavný, všichni sotva chodili, puchýře na nohou, zmožení chozením atd. :o) V sobotu odjeli služebáci a v neděli měli dorazit agiliťáci na další turnus. Nejhezčí pohled byl na prázdnou louku a to ticho. Přesto jsem byla ráda, že dorazili všichni kamarádi a parťáci pro Lexušáka. Hned vedle nás si jako každý rok postavili obydlí "domácí" i s hárající PRTicí, dorazil slovenský Tomík, Romča a její kloučci(ze kterých měl největší radost Lex). Hned od pondělí se začalo cvičit a já byla ve družstvu s Romčou a Quargem. Hned při ranním tréninku Lexušák přerval první kovový obojek a odpoledne zase pro změnu látkovej a oba padly když běžela Romana Má pro ně jako já prostě slabost :o)Celý týden jsme běhali ráno i odpoledne a dlouhé chvíle mezi běháním si zpříjemňovali hrami. Ve čtvrtek nás čekala opět bojovka, která pro nás tentokrát nevyšla vítězně, protože hned při hledání první šifry jsme strávili tři hodiny v horském potoce a teprve potom vycházeli, ale naše mravní síla nebyla dost silná a tak jsme nebyli schopný dojít...Ale i tak jsme si to snad užili a na hlášky od Magdy "mrkev,mrkev", "kopřivy,kopřivy", "maliny, maliny" a taky od Markéty "Zuzko, proč pořád čvachtáš?" No užili jsme si celý tábor až do naprostého konce. Už při pomyšlení, že v neděli vše končí a já budu muset balit na cestu do Prahy, mi bylo smutno. K tomuto místo mám velmi nostalgické vzpomínky a je moc krásně. Po třech týdnech krásného počasí, pohody, cvičení, zábavy, studeného potoka, nastal ten den, den balení. Nakonec si naši udělali i s Huckem výlet směr Jesení a Huckoušek se mohl přivítat s Lexušákem, nebo spíš naopak. Lex mě radost obrovskou a Huck mu jí projevil zavrtěním ocasu, ale i tak na důstojném pánovi bylo vidět, že ho rád vidí a vítá ho asi jenom vnitřně a jak dopadla hárává Kettynka? No ta poslední dva dny tak hrozně chtěla Lexe, že si pro něj chodila i do klece a kdyby mohla, tak mu otevře a jde se na věc. A Lex? Toho to vůbec nezajímalo, vzal hračku a šel si hrát Už se těším na další ročník šumavského tábora, ale ještě předtím máme před sebou Hamrníky, kde si dáme oba do těla a snad nás to zocelí :o)) Tož Šumavě a Charlottě zdar!!!
Agility v Jihlavě aneb Huckoušek opravdu válel a Lexus se aspoň snažil :o)
Do Jihlavy jezdím velmi ráda a to nejen kvůli Romče a jejím kloučkům, ale také je tam krásný cvičák uprostřed lesů, rovný a velký plac. Nahlášeného jsem měla pouze Lexušáka, ale jelikož Huckoušek jel stejně s námi a ve veteránech ještě neběhal, tak jsem zkusila šanci na místě, zda se uvolnilo místo a hle, uvolnilo :o) Postavila jsem nám obydlí vedle Romči a čekala co si na nás rozhodčí vymyslí :o) První jsem měla startovat s Huckem, od kterého jsem netušila co čekat, protože naposledy běhal v roce 2006, poté již neběhal vůbec a ani jsem ho neměla nikdy na tréninku. Říkala jsem si, že rychlost asi už nebude taková a aspoň se neuženu na pana Lexe, ale skutečnost byla naprosto jiná. Odložila jsem Hucka na startu a když jsem viděla s jakou razancí a rychlostí se odráží do první překážky, usoudila jsem, že není čas na přemýšlení a musela vypálit stejně jako on :o) Je jasně vidět, že opravdu nic nezapoměl a běhal naprosto úžasně, takže první parkur jsme doběhli bez chyby a vyhráli ho :o) Lexušák se asi díval a tak první parkur zaběhl také bez chyby a stačilo nám to na 3. místo :o) Tetka Jana byla z Hucka naprosto unešená a že ho musím vozit častěji, že to je prostě pan pes s velkým P a že je fakt úžasnej(no jezdit bude, ale omezeně). Poté mě čekala s panem Lexem zkouška, kde běžel rychle jako vítr, ale nevyšel mu nějako asi pořádně skok a tak shodil tři tyčky, truhlík jeden :o) Poté už jen závěrečné agility, kde jsem běžela první s Huckem, trochu jsem se obávala jak se bude tvářit na zónovky, ale udělal je krásně a opět zvítězil :o) Lexušák si v tomto běhu skočil nástupku na kladině a poté když vyhnul překážku C, tak jsem to již neopravovala a běžela do cíle, takže DIS, ale jinak moc pěkný běh. Druhý den jsem začínala s Huckem a světe div se, zase vyhrál :o)) Poté jsem běžela s Lexem, ale vyšel na nás pěkný děšť. Lex mi snad poprvé za tu dobu vypadl ze slalom a poté byl ztrestán za rozpustilé štípnutí do mě, zalehnutím a pak už jsem nedobíhala. Zkouška LA1 byla technicky náročnější než sobotní, ale Lexovi technické pasáže nedělají problém, zaběhl čistě a díky lehkému výletu jsme se časově zařadili na 2. místo. Poté již závěrečný jumping, kde byl Lex opět po odmítnutí tak veselý, že mě opět šťípnul a byl odnesen z parkuru, takto se trestají zlobivý hoši :o))) Veteránům se jumping udělal běhavější a hlavně kratší a Huck tak štěkal, že si vysloužil na jedné překážce hned dvě odmítnutí, takže 4. místo, díky kterému se propadl v součtu na 2. místo, ale i to je skvělé :o) Na to že jsem ho víceméně vyklepala z gauče na parkur :o)))) Celkově jsem byla s běhy kluků spokojená, Lex si vysloužil DISkvalifikace akorát ode mě, protože je přepříliš veselý a šťípat se nenechám :o)) Ale to nějak ukočírujeme, protože když nebude důvod k opravě, k čemuž ale potřebujeme dobíhat bez odmítnutí, tak se nám to nestane :o))) A to přijde časem :o) Huck je hvězda, takže za dva dny si dokázal vyhrát 12kg žrádla :o) Jelikož je vidět, že je výborné kondici, tak na MR s námi pojede a bude bojovat mezi nejlepšími z nejlepších :o) Vždy jsem si myslela, že s Lexušákem běhám naprosto jinak, ale omyl, když se člověk koukne na videa, tak zjistí, že běhám pořád stejný styl akorát Lexušák je citlivější a hlavně neřve u toho :o))) Už se těšíme na další závody, klukům to jenom prospívá, Lexušák se stále zrychluje a Huckouškovi to přináší velkou radost :o) A do Jihlavy zdar :o)
Turnaj sladkých nadějí aneb sladce nakonec bylo i pro náš tým :)
Ačkoliv jsem ještě nevěřila Lexušákovi na turnaj, Klára rozhodla, že už bude běhat ve družstvu a to v The Rebels 2. Nahlásili jsme tým ve složení: Lexus, Agbar, Kettynka, Baby, Barnei a Kelly. Bohužel během týdne před závodem se Barnei zranil, ale i tak jsme neztráceli optimismus v úspěch v naší divizi. Ale co se nestalo...Kelly neprošla veterinární kontrolou(páník nezkontroloval očkování), tak záloha Mates, ale ten ovšem tušil asi den předem hladovku a jako správný bígl si naordinoval sám 5kg granulí :o) Tak šel ještě bojovat za dohlášení Flipík s Markétou a povedlo se, byl změřený a šli jsme na první rozběh. Nebudu se tu rozepisovat jaké noční můry jsem měla před turnajem, kde se nacházeli samá světla a já jak spím :o) No v prvním rozběhu jsme vyrazili v sestavě Lexus, Baby, Ketty a Agbar. Za mnou stáli dva lidi a jakmile byl čas pro vypuštění, tak do mě bušili :o)) No vtipné to bylo velmi :o) Během prvního rozběhu jsem se na světla dobře už chytala a prodlevy nebyly velké a tak pro další běh jsem již byla sama :o) Po první běhu se nám zranil Agbar a Mates byl v kulatém stavu fakt neběhatelný :o) Takže nastala opravdu krizová situace, sestava která běhala prostě musela vydržet a odběhat celý turnaj :o) Dopolední část jsme vyhráli a do odpoledne nastupovali z 1. místa. Přestože nám hvězdy nebyly nakloněný, rozhodli jsme se bojovat, byť jsme měli tři malé hafánky a Lexe :o) Bohužel síly docházeli a v hrozném dusnu se běhalo hůře a hůře...Ale bojovali jsme do poslední chvíle jak se dalo, já zkracovala prodlevy na startu(až na úplné maximum 0,02 s) a holky malé pudlíky házeli na naprosté OKi, ale bohužel náš poslední soupeř Psoláci se běh od běhu zlepšovali a vybavení dvěma borderkama se s námi prali a nakonec v posledním běhu urvali výhru. Ale nám to nevadilo a neubíralo nám to úsměvy z tváří :o)) Nakonec nám naše snažení vyneslo 3. místo a sladkou odměnu v podobě dortu. Bohužel Rebeláskům v první divizi se moc nedařilo a skončili na nešťastném 4. místě. Musím říct, že mě flyball naprosto nadchnul a strhnul svojí atmosférou :o) Při bězích už volalo celé družstvo, aby hafani táhli co nejrychleji zpátky a potili se i za ostatní v družstvu. Náš nejrychlejší čas byl dopoledne s Agbarem a to 22,40s, odpoledne už to bylo horší a to 23,40. I když jsme samozřejmě při hlášení mysleli na vyšší cíle,udělali jsme maximum pro danou chvíli. Hlavně jsem byla mocmoc spokojená, že Lexušák vydržel běhat celý turnaj(měla jsem dost obavu co bude vymýšlet až se unaví), postupně jsme se více a více slaďovali a i přes únavu běhal pořád rychle a snažil se co mu síly stačili :o) Celý turnaj běhal v průměru 4,6-4,7s, takže naprostá spokojenost a to mám pocit, že je stále určitě co zlepšovat:o) Ač byl unavený, na vyhlášení si donesl zase tenisák(asi měl pocit, že jich měl za ten den málo), dostali jsme krásný dortík na kterým si pochutnalo celé družstvo a balíček od ProPlanu. Musím říct, že už se mooooc těšíme až se zase na nějaký turnaj podíváme a budeme bojovat :o)) Lexušák za svoje snažení dostal krásný nový postroj přímo na flyball :o) A já v pondělí nemohla vylézt z postele, protože asi mám nějakou krkolomnou startovní pozici, protože mě bolela nejen vypouštěcí ruka, ale i obě nohy :o) Pro příště mám co trénovat, abych měla nějaké pohodlíčko :o))) A taky bych ráda poděkovala Jirkovi a Markétě, který výborně dělali "světlové strkače" Za poskytnutí fotek děkuji Foolishové a borderky.cz!!!
Šampionát KCHBO v Opočně aneb šimrají mě mandle :)
Když jsem si v sobotu představila, že v tom hnusném počasí pojedeme s Mončou směr Opočno, tak nic moc...No ráno jsme se sešli na benzínce, kde jsme přeložili věci, Lexušáka(Huck zůstal doma, protože vidina deště mě odradila a upřednostnila jsem jeho zdraví) a vyrazili směr Opočno. Musím říct, že to zase byla akce :o) ani jedna jsme neměli mapku, na dálnici nás dojeli dvě brunety a bylo vymalováno :o) No nakonec nám sdělili, že jedou sice za námi(jeli jsme samo blbě), ale vědí kde to je, takže jsme to otočili a již dojeli přes Blešno až do Opočna, kde jsme našli krásný cvičák s velmi vtipnými záchody, velmi mě mrzí, že jsem nestihla nafotit, protože takové už se moc nevidí :o))) Startujících bylo pomálu, takže nás s Čelzovou lákal brzký odjezd domů. Obě jsme jeli s tím, že bychom mohli něco předvést, ale opak se stal pravdou :o) Já jsem dojela už naprosto otrávená celým agility a taky se to odrazilo na bězích. První A1 bylo hodně lehké, ale přesto si Lexušák vytvořil chybu a poté odmítnutí, kde se na mě "nalepil" a tak jsem nás diskla, protože zkoušku stejně nepotřebuju... Poté se běželo agility, kde jsem nás opět úmyslně diskla :o) pak už nás čekal pouze poslední jumping, ale když jsem to viděla, tak jsem měla stochutí jet spíš domů... běžel se 7krát tunel a parkur byl bez slalomu, no doběhli jsme ho s odmítnutím, protože v závěru už jsem prostě nedotáhla překážku. Ale Lexušák běžel rychle jako vítr :o) Závody byli moc pěkné, ale pro mě už jsem asi přeagilitěná...Musím říct, že jak jsem si toho naložila nějak moc, tak vidím parkur a šla bych si radši sednout, protože nějak se ze mě vytratila bojovnost běhat. Teď mám naštěstí jen Třešť, kde musím jet aspoň na jeden den dát Hucka do veteránů a pak už mám klid. Potřebuju pauzu jako sůl a doufám, že se bojovnost do MR ČR vrátí...Cestu s Čelzovou jsem si moc užila, den byl plný zábavy a smíchu, třeba to někdy zase zopakujeme :o)
VJC Kyje aneb počasí to vše dorazilo
Na závody jsem se nechala ukecat jenom, protože je to blízko a lákalo mě, že bych si zaběhala na Tomášových parkurech, který jsem si nakonec moc neužila. Hned ráno bylo jasné, že bude opět hnusně. Šla jsem vystát neskutečnou frontu na prezenci, kde jsme dostali rok prošlý vzorek granulí a šli jsme se s Čelzovou schovat pod můj deštník. Když jsem viděla postavenou A2 u Tomáše a A1 u p. Spolka, hořce jsem zalitovala, že jsem již nepřestoupila... A1 byla namačkaná, nehezká a A2 krásně běhavá, ale zároveň i s technickými prvky. No v A1 jsme se diskli a poté doběhli bez problémů. Musím podoknout, že se běhalo na dvou parkurech, ale přestože by se zdálo, že vše půjde rychle a svižně, opak byl pravdou. Nebyli startovky, takže kdy se jde na start bylo ve hvězdách, ale to nebyl jediný zádrhel...No přestože se běhalo na dvou parkurech, tak třeba A3 šli poprvé téměř v poledne a běhali prakticky odpoledne.... Náš druhý běh bylo agility, které když jsem viděla, tak jsem nevěřila vlastním očím, ale stahovačky nám sedí, takže nebyl problém, zaběhli bychom bez chyby, kdyby nám nebyla mávnutá nástupní zóna na áčku, na kterou jsem si speciálně čekala a byla dobrá, ale přesto nás tato chyba vynesla na 4.místo s druhým nej časem ze všech. Jako poslední nás čekal jumping, který byl krásný a běhavý, ale před startem jsem se zakecala(jak je u mě dobrým zvykem), takže jsem si nějak nestihla parkur prolítnout očima a otočila jsem v polovině tam, kde jsem neměla a bylo zaděláno :o) Svojí otočkou(kde opravdu neměla bejt) jsem Lexušáka vytlačila do jiné překážky a byli jsme Dis :o) Musím říct, že celou sobotu jsem byla jak kameraman, obvykle se u mě na židli sešli tři kamery :o) přestože se běhalo na dvou parkurech a běželi se tři běhy, tak jsem domů stejně odjížděla v šest hodin odpoledne. Doma jsem se nadopovala česnečkou a šla brzo spát, abychom ráno podnikli s Čelzovou akci Opočno :o)
Jahodový pohár na Kladně aneb bahenní lázně
Původně jsem chtěla jet na QZ do Brna podporovat Pacákovi, ale pak mi bylo líto, že bych neběhala, tak jsem nás nahlásila na Kladno, kde pískali manželé Lukáčovi. A protože je znám dlouhá léta, tak jsem Lexušáka nechala zatím v A1 a ukázalo se to rozumným řešením. V sobotu ráno jsem dorazila mezi prvníma a protože pršelo, tak jsem postavila nově zakoupený deštník a šla nás zaregistrovat. Jako první se běželo agility, kde jsem neudělala pořádně start, Lex zase neprovedl správně tak jak má zóny, tudíž byl zastaven a byli jsme DIS. Ve zkouškách jsem chtěla znovu opravit zónovky, takže jsem ho na první kladině hnedka zastavila a pak už jsme doběhli relativně v pořádku. Pak jsem měla dlouhou pauzu, takže jsem využila kantýny, kde měli velký výběr a přímo za lidové ceny. Za vydatného deště se již postavil jumping, který se mi moc líbil a byl tam podobný prvek jako na Czech Openu. Parkur nám sedl, takže jsme doběhli s jednou tyčkou se 4. nejlepším časem a postupovkou 5,48m/s, což nám vyneslo 12.místo a další kvalifikační běh(již 15.). Za deště jsem sbalila deštník a mohla jet domů, kam jsem dorazila v neuvěřitelném čase - 16 hodin :o) V neděli se počasí trochu vylepšilo, ale přesto jsem deštník postavila, abychom se měli s Chelseovou kam schovat :o) Ta hned při pohledu na parkur zjistila, že nemá kopačky, měla kliku, mám stejnou nohu :o)) No první se běhali zkoušky a hned při prohlídce jsem usoudila, že to rozhodně někam nepoženu a poběžíme v klidu, abychom hlavně doběhli ve zdraví, jak pes, tak já :o) Dokončili jsme trať se dvěma odmítnutími, ale byla jsem ráda, že jsem se hlavně nevyráchala v bahénku... Na otevřené běhy se parkur již posunul na nepoškozený trávník a tak bylo běhání už lepší. Ale zase pro změnu Lexušák byl roztěkaný, tak byl vždy zastaven a pak jsme doběhli zase v klidu. Celkově jsme tyto závody pojali spíše tréninkově, takže jsme doběhli pouze dva běhy. Ostatní běhy jsem nás diskla já :o) Doufám, že příští závody už se zase srovnáme do normálu a bude nám to běhat :o) Moni a do Kyjí deštník beru také :o))
Czech Open 2009 aneb (musím vymyslet nějaký výstižný vtipný slogan)
Závody se měli konat kousek od Plzně, obec Melchiorov Huť. Ráno v pět jsme se sešli s Julčou a jejíma slečnama, přeložili se do mého auta a vyrazili směr Plzeň. Prahou jsme projeli krásně, Plzní už hůře, ale zvládli jsme to a bez problémů dorazili na místo určení :o) Šli jsme se ubytovat a ubytovat pejsky do bedýnek a pomáhat, protože na Komořánky byl připravený jeden parkur, který jsme měli na starosti, na nás vyšel jumpingový. Na tomto závodu se běhají pouze otevřené běhy a z každého závodu postoupilo prvních deset do nedělních finálových běhů. První běh jsme běželi s Lexušákem jumping, kde jsem musela vydržet a ustát Lexovo blbnutí na startu, ale jakmile se uklidnil, vyrazili jsme :o) Ačkoliv jsme nakonec prosvištěli parkurem s jedním odmítnutím, můj pocit je z tohoto běhu hrozný, protože byl rozjívený a těžko uříditelný... Další běh nás čekalo agility na vedlejším parkuru, běh velmi záludný a technický, ale přesně toto nám s Lexem sedí. Nadělili jsme si k pátečním narozeninám tedy bezchybný běh, který nám vynesl 3. místo a zároveň postup do nedělního finále na agility běh. Pak nás čekali dva běhy, který se započítávali do závodu družstev. Zvolili jsme tradiční složení, ve kterém jsme závodili dlouhá léta, ale s našimi seniory, pro juniory byla první společná premiéra, protože Lexušák je nejmladší a nemohl s nimi dříve závodit. No co budu psát, jumping se Lex vyřádil, shodil celkem tři tyčky a já mu vykouzlila odmítnutí na tunelu. Po prvním běhu jsme měli na kontě mnoho trestných bodů, ale čekalo nás ještě agility, který bylo dosti selektivní, ale bohužel i pro nás, protože Lex se asi zbláznil a byl proto zastaven a tudíž DIS, ale nebyli jsme jediní. Odpoledne jsme se byli projít na Vojtěšín a musím říct, že okolí opravdu moc moc krásné :o)Protože se běhalo na dvou parkurech, tak se skončilo velmi brzy a tak jsem se šla na chvíli natáhnout, protože jsem spala v noci asi tři hodiny, ale Gipsinka měla potřebu být v teple a protože jí Julča vyhodila, nabídla jsem jí azyl ve svém spacáku :)) a tak to zůstalo i v noci :o) Šli jsme na večeři, kde byl smažák a brambory, no musím říct, že jsem to snědla jenom protože jsem měla hlad, ale jinak úroveň táborové jídelny nic moc... Večer jsme poseděli chvíli u táboráku, někteří si upekli buřtíka a já odešla spát v jedenáct, abych ráno byla schopná běhat a odpoledne řídit. V noci bylo opravdu velké teplo, pes ve spacáku a tři psy v malé chatce udělá své :o) Ráno po probuzení jsme se pokochali pohledy na dovádějícího Lexušáka s budoucí hvězdou Chelsinkou :o) Šli jsme poté na snídani, kde byl loupák a přeslazené kakao, šli jsme se připravit na běhání. Já první běžela jumping, který byl asi sice uřídili, ale protože nechci dobíhat za každou cenu a na toto se nedalo koukat, byl Lexušák odnesen z parkuru...Zavřela jsem ho do boudičky a doufala, že se uklidní na agility a bude to lepší...A bylo to o mnoho lepší, technické věci nám sedli a odnesli jsme tři chyby, bohužel dvě tyčky a chybu na houpačce, protože jsem nepomohla hafanovi na nástupku a přeskočil jí, ale jinak nádherný, rychlý běh, opravdu jsem byla moc spokojená :o) Poté už nás čekala pouze finále a protože Lexušák se kvalifikoval pouze na agility, šla jsem pomáhat a podívat se na smallíky, kde se bylo na co koukat, protože vyhrála "paní domácí" :o) Pro nás posledním během bylo již zmíněné agility, parkur moc pěkný, ale na Lexovi se asi odrazila již i únava a tak jsme se vysloužili nějaké chybky, ale nakonec jsem to úspěšně dovedla do cíle :o)) Poté nás již čekalo jen vyhlášení, úklid a cesta domů. Protože jídlo za celý víkend v areálu nebylo nic moc, rozhodli jsme se, že se stavíme na pořádný kus masa, abychom zvládli cestu domů :o) Poté jsme se s "domácími" rozloučili a vyrazili k domovu. Cesta rychle ubíhala a já byla doma v osm hodin, kde jsem vybalila věci a padla do postele stejně jako Lexus :o) Místo pro závod bylo opravdu kouzelné, možnost koupání pro hafany a v okolí samé lesy :o) Na těchto závodech se nám podařilo splnit další tři běhy na MR, takže jich vlastníme již 14 :o) Možná je začneme prodávat :o)))) Videa dodám, ale nejsou všechny běhy, protože jsem prostě třeba zapoměla foťák na chatce anebo by to nebylo zveřejnitelné :o)
Hop Trop Litoměřice aneb hodný strejda :o)
Do Litoměřic jsme se nahlásili spolu s Janou a jejím hvězdným duem dlouho dopředu, protože závody se začali rychle plnit. Hned ráno když jsem se vzbudila, tak jsem zjistila, že prší a to ne zrovna málo...No zabalila jsem sebou dost suchých věcí a hadrů pro psa, ale nakonec i kraťasy. No než jsem došla k autí, tak jsem byla mokrá a tak jsem neměla náladu na Lexušákovi nálady, že do kufru s budlou prostě neskočí, byl tam vhozen a vyráželi jsme vstříc dobrodružství. Dorazili jsme na místo včas a tak jsme šli hledat místečko vhodné pro rozložení deštníku a boudiček, zahnízdili jsme vedle Linkových a šli se zaprezentovat. První se běžel jumping, mě se i líbil, přestože parkur byl malý a nedostatečný a díky tomu byl celý víkend problém vůbec dodržet povinné rozmezí mezi překážkama. Lex byl celý veselý, že jde běhat a proto nezůstal na startu, ale nekompromisně byl vrácen a šlo se nanovo. No samozřejmě jsme poté doběhli bez jediné chybky a zaváhání, ani tyčka nepadla, no zákon schválnosti, ale odložení na startu mu prostě neodpustím :o) Poté nás čekala zkouška, která pro A1 byla poněkud těžší, pro nás sice žádný problém, ale přesto Lexovi spadli dvě tyčky a když jsem odcházela z parkuru, tak jsem zaslechla, že oprava na tři chyby, tak jsem nelenila a šla se zeptat přímo rozhodčího a ten mi oznámil, že nebyla nástupní zóna na áčku. No šla jsem se tedy podívat na video a hle, zóna byla naběhnutá skoro odspoda, po nahrání videa se může každý přesvědčit na čí straně je pravda...Pak jsme měli dlouhou pauzu, ale protože odpoledne již bylo krásně, tak jsme vytáhli jídlo a úspěšně se projedli k poslednímu agility. Bohužel opět nás neminula diskvalifikace, ale zbytečná. Místo houpí jsem dala povel nahoru a jelikož bylo blízko i áčko, tak Lexušák šel nahoru no :o)) Ale nevadilo, čekalo nás ještě tunélkové ródeo, kde jsem chtěla hlavně běžet na radost. Ovšem jaké bylo překvapení, když do trati byli postavené i skokovky a bohužel ta se nám zrovna stala osudnou, protože nám spadla úplně, jinak jsme trať zaběhli správně(což byl problém si zapamatovat 15 tunelů v pořadí :o)). Počkali jsme si na vyhlášení, protože tetka Jana zase něco vyhrála a vyrazili jsme k domovu. Nedělní ráno se tvářilo úplně jinak, proto již ráno jsme jeli nalehko a během dne jsme stále odkládali oblečení :o) První jsme běželi jumping, kde jsme vyfásli jednu tyčku a poté odmítnutí a protože jsem to nechtěla prodlužovat, tak jsem nás diskla a opravila si prvek, který se nám nepodařil... Poté se měla běžet zkouška A1, musím říct, že to bylo jiné kafe než v sobotu, krásná běhává rychlá trať(přesně pro tohle zatím jsem v A1). Parkur nám sedl a přestože jsem na závěrečné rovince nebyla tak rychlá jak bych chtěla, tak jsme zkoušku bezchybným výkonem vyhráli a navíc jsme měli nejrychlejší čas ze všech :o)) Pak už nás čekal pouze parkur agility, který byl opravdu pěkný s jediným zapeklitým místem, který se nám stalo osudným a vyfásli jsme odmítačku, přestože Lex na áčko naběhl, ale pak se prostě otočil a skočil zpátky, prostě měl asi pocit, že bychom se dole nesešli, tak mi chtěl jít naproti. Do té doby to byl výkon na bednu, škoda no :o) Ale máme ty nejlepší roky před sebou, tak snad se bude dařit i nadále :o) Tento parkur nám vynesl další kvalifkační běh, již jedenáctý :o)) Domů jsme odjížděli zvesela a naloženi, protože tetka Jana s Cari vyhráli co mohli :o) Domů jsme dorazili kolem osmé a šli téměř hnedka spát :o))) Mám pocit, že ten závodní maraton mě zničí, ale ten adrenalin je super :o)) Videa budou jen co je stihnu udělat, nějak prostě není čas :o)
Světová, klubová a speciální výstava v Roudnici nad Labem spojená s MS BO aneb Bo maratón
Brzo ráno jsme s mamkou naložili oba kluky do auta a vyrazili směr Roudnice. Místo konání jsme našli bez nějakých problémů,protože cesta byla výborně značená. Zaparkovali jsme blízko výstavy a šli rozložit bedýnku. Hned po příjezdu jsem byla odchycena a šla stavět altány. Bohužel v sobotu se začalo posuzovat o dvě hodiny později, protože nějaký nenechavec v noci ukradl prodlužovací šňůry k počítačům, ve kterých se psali posudky. Na tuto výstavu byli přizváni uznávaní specialisté na plemeno. V sobotu oba moje kluky posuzovala Amanda McLaren a v neděli Michel Griol. Po dlouhé době jsme se setkali s přáteli, nebudu je ani všechny vyjmenovávat, protože bych určitě na někoho zapoměla a to bych nerada. Ale jsem moc ráda, že jsem se všechny viděla. Než se začlo posuzovat, tak jsem měla čas se podívat na agility, které bylo nejblíže od výstavy. Jsem moc ráda, že jsem mohla vidět ty nejlepší v akci a nejvíce jsem se těšila na Face of Vision Z Kovárny, který běhá opravdu nádherně a v neděli skončili na sedmém místě, což je skvělý úspěch!!! Jako první jsem v sobotu nastupovala s Digitem do veteránů, kde byla silná konkurence a obsadili jsme čtvrté místo se známkou výborný :o) Poté šla na řadu Brina, která veteránky vyhrála :o) Pak už jen čekání na tervíčky. V mladých psech zabodoval Safírek ve velmi silné konkurenci, moc mu gratulujeme! Ještě před nástupem do kruhu jsem se stačila seznámit s bratříčkem Lascem, který žije v Itálii. Je opravdu moc krásný, prostě hotový pes! Oproti nim jsme byli jako chudý příbuzný :o)) Do kruhu nás nastoupilo celkem sedm a ačkoliv jsem na výstavu vůbec netrénovala, tak Lex si nechal bez problémů prohlédnout zuby i varlátka a poté se pro mě překvapivě choval slušně v postoji i pohybu. Ani nožičky si nezamotal :o))) No nakonec jsme dostali výbornou, což jsem byla moc moc spokojená, protože dostat na Světovce výbornou je fakt úspěch a vůbec nevadí, že nebyl v pořadí. Poté šel na řadu Huck, který tam byl sám, ale šel se hned pomazlit s rozhodčí a sám ukázal zuby, no je to něco jiného než Lexem, krásně stál a dostal tedy Výborný 1, Nejlepší veterán. Bohužel zároveň s Huckem se vystavovala Ginnuška, která ale byla otravená. čekali jsme ještě na závěrečné soutěže, kde jsem vystavovala ve skupině Ginnušku a tervíci "Z Kovárny" se umístili na prvním místě!! Pak symbolicky s Huckem o BOB a o BIS veterána, kde nám ho opět vyfoukla Elinka, která je ve svých letech v úžasné kondici! A poté čekání na BIS, kde Hanka vystavovala Fatal Love Z Kovárny, která uchvátila všechny rozhodčí a získala BIS světové a klubové výstavy, opravdu snový úspěch! No domů jsme se dostali v devět hodin a padli únavou do postelí, abychom ráno zase vyrazili. V neděli se začalo včas, protože se posuzování mělo stihnout do tří hodin, kdy na plochu měl přistát vrtulník. Tentokráte jsem ráno měla víc času, takže jsem si sedla v klidu na jumping, finálový běh jednotlivců. Parkur stavěl Tonda a musím říct, že se opravdu vyřádil a závodníky hodně prověřil. Viděla jsem tedy celé startovní pole a musím říct, že některé výkony mi dlouho zůstanou v hlavě, jak se dá krásně skloubil rychlosti a přesnost. Zvláště Francouzi běhali opravdu bravurně. Vrátila jsem se ke kruhu, kde zrovna končili mladý psi a opět vyhrál krásně chlupatý Safírek a získal za dva dny od speciálistů CAJC. Poté jsem nastupovala do kruhu s ospalým Lexem, trochu jsem se obávala co Lexušák řekne na rozhodčího,protože vloni na slovenské klubovce odmítal spolupracovat a tentokrát si k němu došel a nechal si od něj sám prohlédnout zuby, takže vloni asi nějaký skrat či co. V postoji byl trochu neklidný, ale nakonec se nějak podařilo ho ukočírovat. Opět jsme dostali výbornou, takže musím říct, že jsem s výsledky opravdu velmi velmi spokojená! Pak chviličku pauza a šel na řadu Huck, který opět nezklamal a dostal zase Výborný 1, Nejlepší veterán. Potěšilo mě, že oba rozhodčí ocenili v jaké je kondici a zvláště se líbila jeho oranžová barvička :o) Rychle jsem odevzala Hucka a běžela do kruhu za Ginnuškou, která se krásně předvedla, ale bohužel to stačilo pouze na Výbornou, ale i tak je to úspěch. V neděli jsem stihla se podívat na IPO, kde jsem viděla pár obran a pár poslušností. Ve tři hodiny jsem uklidila radši psiska do auta, protože policejní předváděčka se blížila a bylo řečeno, že to budou hrozné rány, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Musím říct, že předvádečku měli opravdu krásnou a velmi poutavou. Mě asi nejvíc zaujal maliňák vyskakující z vrtulníku a poté nekompromisně zadržel pachatele. Po ukázkách následovala selekce a závěrečné soutěže. Tervíci "Z Kovárny" skončili na 4.místě a opět symbolická probíhačka o BOBa, kde ho získal tentokráte krásný tervueren ze třídy šampionů. BIS veterána opět vyhrála Elinka :o) Taky by nám to někdy mohli nechat :o))) ale nevadí, hlavně že je to v rodině! Po celém víkendu jsme dorazili domů naprosto vyřízení, jak lidé tak hafani. Toto je asi jediná výstava letos, takže na další se ukážeme až příští rok :o) Doufám, že budu mít nějaké fotky, protože Diego fotil brášky a snad budou i nějaké jednotlivé fotky kloučků :o))
Májová cena v Masečíně
Nevím co mě to napadlo se přihlásit na závody těsně před MS BO, ale domluvila jsem se s Jitkou, že vyrazíme na závody, které máme opravdu téměř za rohem. Ráno v sedm jsme nasedli do auta a vyrazili směr Masečín, dojeli jsme brzo a na přejímce nebyla fronta. Zaregistrovala jsem Lexe stále do LA 1 a šli čekat až začne prohlídka. Já šla ještě venčit a vylítat Lexem se Šájíkem, kde si kluci zablbli v lese a po lehké potyčce, kdy si kluci vyjasňovali, kdo je šéfem jsme zase vyrazili v poklidu zpátky. První se běželo agility, které se mi nezdálo pro Lexe vůbec těžké, ale Lexušák asi v lese přepnul na jinou radiovou stanici či co a děs a bída, diskli jsme a Lex kravil jak se dalo, na dvanácté překážce se srovnal a technickou závěrečnou pasáž vyfiknul jak z učebnice...No ale parkur se holt běhá celý že :o)) Poté se běžela zkouška, kde začátek byl dost vražedný, protože se běžela víceméně rovinka přes celý parkur na áčko, no ještě pracuju na kondičce a doběhla jsem tam, krásné zóny, odložení taky super, jen škoda tyčky, která spadla kvůli mě, když jsem nevhodně houkla a Lex stáhnul nohy, přesto to stačilo na třetí místo s časem stejným jako jedna BC, ale jelikož nebyla časomíra, tak se dá jen těžko soudit, kdo byl rychlejší...každopádně hodně rychlý čas! Poté se běžel jumping, nezdál se těžký, ale také ne jednoduchý, protože tam byli místečka, kde se dalo disknout. Dostali jsme se bez chyby na překážku č. 14, kde Lexušák shodil dvoják a mě to tak rozhodilo, že jsem ho vytlačila za překážku a skočil jí z druhé strany, ale i tak krásný soustředěný běh. Celkově jsem s běháním byla docela spokojená, ale pořád je třeba pracovat na rychlosti, protože vím, že máme na to být ještě rychlejší a lepší! Za třetí místo jsme si odvezli kšiltovku, kterých máme již asi pět :o)))) Domů jsme bohužel dorazili až v osm večer, protože vyhlašování se neskutečně protáhlo. Večer když jsem dorazila jsem se dost proklínala, že jsem se přihlásila ještě na víkendové výstavy :o)
MR BO v agility aneb aspoň něco když nic :o)
Na MR BO jsme se s Lexem velmi pečlivě připravovali, ale veškerá příprava byla asi tatam, když Lex viděl ty parkury :o) Parkury stavěl pan Manuel Alff z Lucemburska, který bude letos posuzovat Mistrovství světa. Při pohledu na první parkur jsem začala uvažovat jak vůbec běžet, ale nakonec se ukázala úvodní těžká pasáž celkem v pohodě, ale diskli jsme se samozřejmě o kousek dál naprosto nepochopitelně :o) A v tomto duchu se to bohužel neslo téměř vždy, těžké pasáže jsme proběhli bez nějakých výrazných problémů, ale poté jsme se nepochopitelně a rychle diskli a opět běželi bez chyb do cíle :o))) No je vidět, že máme stále co trénovat. V sobotu jsem po dvou DIS chtěla zaběhnout hlavně první kolo MR, ale bohužel dostali jsme se do poloviny, která byla nejtěžší a poté rychlý dis. Budu muset zapracovat asi na svém soustředění v druhé polovině parkuru, asi jak si oddechnu, tak polevím v pozornosti a už to lítá :o))) No v sobotu jsem odjížděla naprosto unavená se třemi DIS domů a doufala, že v neděli se bude dařit lépe...Ještě že jsem v sobotu mohla pokecat s mnoho lidmi na výstavě a pomazlila se s mojí oblíbenou Ginnuškou, to je prostě taková prdelka :o) V neděli ráno jsem zajela pro Tomíka a vyrazili opět do boje. Hned první jumping nebyl zrovna jednoduchý, ale nějakým asi zázrakem se nám ho podařilo zaběhnout bez chyby a dokonce ve velmi slušném čase(byla jsem moc ráda, že jsme se dostali na dosah těch nejlepších časů). Nakonec nás to zařadilo na třetí místo :o) čímž jsme si splnili poslední kvalifikační běh na MR ČR všech plemen v agility :o) Takže Lexušák si minimálně za toto zasloužil odměnu, která je řádně nafocená ve fotogalerii :o) Nevím kdo z toho má větší radost, jestli Lex, který se s tím válí na zádech a radostně si pohazuje hračkou nebo já :o) Druhé agility bylo zapeklité již na začátku, kdy se měla oběhnout třetí překážka a poté jít na kladinu, kde hned vedle nástupní zóny byl tunel :o) No už při prohlídce jsem tušila kudy se naše kroky budou ubírat :o) no diskli jsme se na tunelu celkem dvakrát :o))))) poté jsem Lexu už musela na kladinu pomalu vhodit a pak jsme jako celý víkend zaběhli bez chyb :o))) poslední mistrovský jumping byl běhavý a velmi rychlý, protože se skládal ze dvou rovinek, na začátku a na závěr. Už jsem byla unavená, takže moje vedení asi nebylo ideální a taky jsem si vysloužila nějaké odmítnutí...Přestože se nám na závodech nedařilo ani trochu(tolik disků jsme ještě nezískali), byla jsem velmi spokojená. Naše prokleté odložení fungovalo výborně, zóny byly super a laťky nepadaly, takže i tak jsem velmi spokojená a snad se podaří se umístit v součtu příští rok :o) A ještě musím zmínit, že Lexušák splnil kvalifikační podmínky na MR ČR v necelých dvou letech!!! Tak snad se nám v Litoměřicích bude dařit lépe :o)
Nymburk aneb dobrman je super plemeno :o)))
Na tyto závody jsem původně nechtěla jet, ale protože se plány na víkend začali plnit, musela jsem zvolit jednodenní závody a tak padla volba na Nymburk. Kde se cvičák nachází jsme již měli vyzkoušeno, takže cesta ubíhala v pohodě a rychle. Tentokráte s námi vyrazil i Huck, který si to taky užil ač to asi ani nečekal, ale o tom později :o) Ráno jsme našli místo vedle Markéty a Jany, kde byla dlouho ráno zima, ale pak se nám to vyplatilo odpoledne. První se běžel jumping, kde jsem dlouho váhala jak si poradit s prvními čtyřmi překážkami, ale nakonec se to podařilo pěkně. Bohužel v tomto běhu Lexovi spadli tři tyčky, dvě byli moje, protože prostě neměl kam jinam skočit... Ale i tak 4. nej čas i přestože jsme měli odmítnutí na tunelu(nepísknuté), takže jsme šli ze zastavení...Protože nás naše rodina běhat ještě neviděla, tak byli hrozně překvapení jak je Lex rychlý a to já si myslím, že stále máme rezervy a pořád je co zrychlovat... Byla jsem velmi udivená, že i přes 15tr.b. nám to vyneslo devátý kvalifikační běh...Poté nás čekala zkouška, kde jsme se diskli celkem záhy, protože jsem se zasekla u zóny a pak už nedoběhla po rovném tunelu a Lex opět skočil skočku ze zadu. Ale běh šílený, vůbec jsem ho nemohla od sebe dostat, furt okolo mě skákal, no nevím co mu přeskočilo v hlavě...Takže byl po mém pádu na kladinu odnesen z parkuru, aby se uklidnil...Poté jsme se vypravili s Markétou na klobásku, která je prý z dobrmanů, no lepší jsme nejedli :o) Opravdu výborné masité plemeno :o))))) No pořád si z nás pořadatelé dělali srandu, ale nakonec kápli odkud mají klobásky :o) a nebojte, dobrmani při tom neumírali :o))) Na další běh jsme si museli dlouho počkat, běželi jsme až v šest hodin večer...No Lexe jsem diskla hned na první překážce... Neudržel nervy na uzdě a u druhé překážky se ke mě nečekaně přidal, takže šel znovu startovat...Důslednost je důslednost a prostě musí pochopit, že se běží až když já chci...No poté jsme si jen krásně udělali zóny a doběhli :o) No závody běhy ne moc vydařené, ale jinak super :o) Po skončení agility jsem zkusila Hucka vytáhnout na small překážky a když jsem viděla jeho rozsvícené oči štěstím a radostním poštěkáváním celou cestu, tak jsem se rozhodla, že ho nahlásím na jeden veteránský závod a pokud se nám podaří splnit kvalifikaci s Lexem na MR, tak Huck by jel s námi a závodil by ve veteránech :o) Je vidět, že se opravdu nic nezapomíná a vše dělal jako kdyby byl naposledy na parkuru včera a ne před dvěma roky :o))
Velikonoční Beránek aneb buchet plný pupek
Do Třebíče jsme se nahlásili s Jitkou a Aninkou :o) Na velikonoční pondělí jsme v půl šesté ráno usedali do auta a vyrazili. Cesta krásně ubíhala, provoz byl opravdu minimální(kdo by taky jezdil v tuto hodinu, že?). Na místo jsme dorazili před osmou hodinou, našli volné místo a postavili deštník a zabydleli psíky. Naštěstí se běhalo na dvou parkurech, protože při počtu 150 závodníků by tam jinak asi byli do noci :o) Jitka šla prohlížet jumping, který byl velmi technický, ale zároveň zaběhnutelný. Já šla na LA 1. No parkur pěkný a běhavý, asi bychom i doběhli, ale po vyběhnutí z tunelu a náběhu do slalomu Lexušák vyskočil metr do výšky a metr do dálky, načež jsem se já i rozhodčí Jitka Novotná začali hrozně smát, takže povel na kladinu se minul účinkem a skončili jsme na áčku :o) Načež se mě dost lidí ptalo, co to bylo :o) No prostě nevím, asi mu bylo do skoku či co :o)) prostě se záchvatem smíchu se blbě běží ale měla jsem i tak radost, protože Lex vlastně poprvé závodil na pořádné trávě a super, krásně táhnul dopředu, byl rychlý a neshazoval. Další nás čekal zapeklitý jumping, kde hned na třetí překážce vypadlo mnoho týmů, ale jelikož tento prvek máme natrénovaný, tak v pohodě :o) No Lexušák parkur zvládnul krásně, ale já se na jednom místě nestihla otočit a bylo z toho odmítnutí, ale i tak krásné 12.místo, což nám vyneslo další kvalifikační běh a i s odmítnutím krásnou postupovku. Pak následovala delší pauza než jsme šli na agility. Při pohledu na small a medium jsem stále nevěděla jak správně "do toho", ale nakonec na rychlé prohlídce se to zdálo jasné. No musím říct, že za tento běh jsem byla dlouho smutná. Lex zvládnul parkur rychle, přesně a bez chyb až do třetí překážky od konce, kde jsem řekla pravděpodobně povel o něco později než jsem měla a Lex vletěl na překážku vedle místo do tunelu rovně. No škoda to byla obrovská, protože spousta týmů by byla určitě za námi...Musím podoknout, že celý den byl jeden stůl neustále naplněn koláčema a s Jitkou jsme chodili na "cílové prémie" :o) Počkali jsme si na vyhlášení, protože Jitka vyhrála vše co mohla, agility, jumping i zkoušku :o) Naložili jsme pytle do auta a vyrazili směr Praha. Cesta naštěstí v pohodě a osm hodin jsme vykládali věci před domem. Výlet se velmi vydařil a i když máme na kontě dvě DIS, tak jsem spokojená, protože běhat s Lexem je prostě nádhera :o) Na Hucka jsem celou cestu řvala a i tak to někdy nebylo platné, ale s Lexem je to jiné :o) S ním je to jak balzám na duši, prostě pohoda. Nedělá příliš chyby, je to pes snaživec a když dám včas vědět co bude dál, tak je to super. Takže se těším do Nymburka jak nám to bude běhat :o)) jo a videa nebudou, protože Jitka a foťák se jaksi nedomluvili :o)
Dvojzkoušky Brno aneb výlet se šťastným koncem
Do Brna jsme se s Lexusem vypravili s tetkou Janou a borderkama :o) Jelikož zkoušky se běhali o velikonočních prázdninách, tak jsme tušili, že budeme jedny ze starších :o) Vzali jsme si dovču a v půl jedné vyrazili z Prahy, provoz byl slušný, ale dalo se. Jelikož jsme vůbec netušili, kde se Zetor nachází, zvolili jsme Máňu a ta nás dovedla krásně až na místo. Rozložili jsme si bedýnky, zabydleli se a začali chroupat náš první chod :o) No stavět se začalo opravdu až ve tři, takže jedničky začali běhat asi v půl čtvrté :o) Šla jsem si projít parkur a nenašla jsem nic co by nám nešlo. Pravda jen jsem se obávala toho terénu, protože již od pohledu to bylo tvrdé, pískovité a pod tím beton. No radši jsem se nezkoušela rozběhnout, ale obula jsem svoje super botky a šla si pohrát s Lexem než vyběhneme :o) No choval se způsobně, krásně seděl na start, zóny prošlápl i když je umí i lépe, ale bohužel ta rychlost...no šílené, chvílema jsem měla pocit, že snad couvám...a to jsme měli druhý nej čas. No doběhli jsme bez chyb a běh vyhráli. Druhý parkur byl postavený velmi rychle, protože se víceméně jen přečíslovali překážky. První dvě překážky byli skočka a slalom vedle tunelu, což se ukázalo jako osudné pro některé závodníky. Parkurem jsme se opět prokličkovali bez zaváhání, ale pro jistotu jsem Lexe nervala přílišně do rychlosti, protože terén se choval jako špatný koberec, ale i tak nejlepší čas druhého běhu :o) No radost veliká, že doběhneme oboje bez chyb nedoufal nikdo a navíc jsme vyhráli :o) Poté jsem již v euforii snědli s Janou další minisváču a vydala se do místního Alberta, kde si nakoupila zásoby, protože už bylo jasné, že to bude na dlouho. Já jsem se mezitím dívali na dvojky. Poté se postavili trojky, ani jeden parkur nebyl zrovna jednoduchý, ale naštěstí ani Jana nejela s prázdnou a jednu obhájenou zkoušku si odvezla domů :o) V osm hodin jsme se začali pomalu skládat do auta(i Lexušák pochopil, že v kufru nejsou zlý budlové ). Jelo se nám krásně a úžasně to ubíhalo, probrali jsme snad všechno co se dalo, ale hlavně jídlo :o) V deset hodin jsem se přeložila do feldy a vyrazila k domovu. Doma jsme s Lexem padli únavou, ale spokojený na maximum :o)
Masečín aneb čistý průstřel neboli průser :)
Do Masečína jezdím na závody moc ráda, mám to blízko a navíc je tam opravdu krásně prostředí, které bylo ještě vylepšené přímo o letní počasí, které svlékalo do triček :o) Celý týden jsem měla neskutečné dííílema, jestli přestoupit do A2 nebo ještě zůstat. Ptala jsem se mnoha lidí na jejich názor, protože jsem věděla, že já hrozně chci do dvojek, ale rozum velel zůstat :o) No nakonec po týdenním uvažovaní, zvažování pro a proti jsem se rozhodla, že zatím zůstaneme v jednotkách. Jsem za to nakonec ráda, protože Lexušák je závod od závodu rychlejší a rychlejší! Ráno jsem vstala o hodinu dřív, abych mohla jít s Lexem ven a trochu ho vylítat a teprve pak vyrazit. Cesta ráno krásně ubíhala a sluníčko svítilo jako divé :o) Ačkoliv jsem dorazila včas, místa na parkování již nebylo mnoho. Šli jsme se s Lexem zaprezentovat a vyrazili s Arwenkou(mimochodem hvězdou dne) vylítat do lesa. Oba to uvítali a lítali a lítali. Když už opravdu nemohli, vyrazili jsme na obhlídku parkuru, který mi přišel celkem jednoduchý. Musím říct, že jsem šla na řadu jako první, což mi zrovna nevyhovovalo, ale co se dá dělat :o) Vyrazili jsme tedy kupředu, ale podceněné místo se nám vymstilo a Lex oběhl překážku a skočil vedlejší, přesto celý parkur již doběhl super a krásně rychle a plynule, takže i přes DIS spokojenost(naštvaná můžu být jenom na sebe :o). Tento parkur z 40ti LA 1 doběhlo celkem málo týmů a tervíččí barvy hájila Arwenka která vyhrála :o) Po chvíli jsme již prohlíželi další parkur, který se mi líbil a byl plynulejší než první :o) Ale prostě ovládání selhalo a Lex prostě udělal nepochopitelnou věc(kdo to viděl, nepochopil proč) jediná překážka v dohledu a on jí oběhne okolo skočí a zezadu, nevím asi si to chtěl udělat těžší :o) No ale i tak doběhl poté krásně a plynule a po kladině jsem již vypustila. Přesto jsme si den krásně užili a i přes čistý průstřel naprostá spokojenost, protože tam byla vidět opravdu Teamová práce :o) Takže do Brna ještě potrénujeme v úterý a hrrr na to :o)
Dvojzkoušky Kyje aneb úspěch se nakonec dostavil
Tyto dvojzkoušky jsem dlouho váhala, jestli hlásit nebo jet s tetkou do Horšáku. Nakonec rozum zvítězil a já jela vlastně jen za humna. Kategorie A1 měla prezenci od 11:00 hod, ale k prvnímu běhu jsme se postavili až v půl druhé odpoledne. No v příjemné společnosti nám to rychle uteklo a už jsme šli prohlížet trať. Vcelku se mi to i líbilo, ale závěr parkuru zůstal stejný jako v A2, což mě trochu zarazilo, ale tak šla jsem rozhýbat Lexušáka. Odložení na startu bylo výborné(jsem ráda, že ta píle se konečně projevila) a seděl jak přibitý. Při drobném nedorozumění jsme si vyfasovali odmítnutí na tunelu a v závěru běhu jsem Lexovi zastínila trať a tak neměl jinou možnost než shodit bočnici, tak jsem nás DISKla a dál nepokračovala. Tímto se Lexovi omlouvám za pokažený běh Poté následovalo trochu čekání a už jsme šli běhat na druhý parkur, kde se opět začínalo LA 1. Parkur moc pěkný, tak jsem čekala jestli Lexušák nevymyslí nějakou blbinku a ejhle on nevymyslel vůbec nic, krásně reagoval, zóny super, no prostě nádhera s ním běžet! Doběhli jsme bez chybky, což nám vyneslo poslední postupovou zkoušku do A2 a navíc jako krásný bonus i 1.místo :o) No je to moje šikulka největší :o) Byl to náš první oficiální start na trávě a musím říct, že s Lexem se mi dneska běhalo tak krásně, že to bylo až neskutečný :o) Jsem ráda, že veškerá snaha jak na poli agilitním(odložení a další nezbytnosti k propletení se parkurem), tak i jiném je konečně vidět a běhá se nám lehčeji a lépe! Tak snad nám to vydrží i do Masečína a dalších zkoušek a závodů! Teď jen nastává dilema, kdy je ten správný čas přestoupit do A2
Trénink The Rebels s Lavinou aneb blondýny tam byli první
Na flyball nás chodí mnoho nadšenců a protože ME se kvapem blíží a někteří nováčci(mezi ně patřím i já s Lexem) nikdy nezávodili na světlech, tak se nejvyšší(Klára) domluvila s Trmičáky, jestli by si s námi nechtěli zatrénovat. Slovo dalo slovo a datum bylo na světě. Měli jsme se sejít 21.3. v 9 hod. v Chlumci na cvičáku. Já jsem měla jet s druhou nejvyšší a panem Flipíkem. Sraz nám vyšel na minutu přesně, přeložili jsme věci do autíčka a vyrazili vstříc dobrodružství :o) No musím říct, že jsme s Markétou asi překvapili i sami sebe, protože jsme na místo dojeli bez bloudění a dokonce první :o) No vybalili jsme klece, bedýnku a pomalu začali stavět dráhy, abychom mohli trénovat. Poté následovala instruktáž na světlíčka :o) První šli běhat The Rebels 2, což je i Lex. Na toho jsme si překvapili plno překvapení, běhání již ve družstvu a střídačky :o)Musím říct, že až na malé nedorozumění se celkem dařilo a nejlepší Lexův čas byl 4,74s. s čímž jsem byla víc než spokojená :o) Pořád máme stále co trénovat a do červnového turnaje snad budeme vychytávat jen chybky a tam nám už to bude běhat dobře. Dopoledne rychle uteklo a s Markétou jsme museli odjet, protože pan Flipík ještě šel agilitit, takže před polednem jsme nasedali již do auta. Musím říct, že jsme si krásně všichni zaběhali, vyzkoušeli si nové věci a odjížděli plni dojmů :o) Do videogalerie přidám videa The Rebels 1+2 a možná i samotného Lexušáka :o) uvidíme, materiálu je až moc :o)
Členská schůze KA ČRu aneb na první pokus se nepovedlo
Jako každý rok jsme se domluvili s "domácími" že vyrazíme na členskou schůzi, letos do Jičína. Po loňských dvou pokusech, prvním v Brně, kde se nás sešlo opravdu velmi málo a druhém v Jihlavě, kde nás taky nebylo mnoho, jsem očekávala, že sejít se bude asi dost problém. A jak se ukázalo problém to byl... Aby se schůze mohla konat, tak se nás muselo sejít 102 členů(10% z členské základny). Po příchodu do prázdného sálu bylo víc než jasné, že půjde o každou "hlavu". Nakonec se nás sešlo něco málo přes 80 členů, tedy samozřejmě málo. Musím říct, že mě velmi překvapilo, že ani lidé, který to měli přímo za rohem nedorazili a nezajímají se o dění v klubu, protože jde přece i o jejich agility. Naopak dorazili někteří až z Ostravy. Velmi lehce se nastínilo co se bude řešit na náhradní schůzi, rozdali se A3Championi, poháry pro Psa roku 2008 atd. Protože nezájem se očekával, tak výbor již měl připravenou i pozvánku na schůzi novou, aby mohla být co nejdříve otištěna v Psích sportech. Jenom je trochu škoda, že nedorazilo více lidí, aby schůze mohla proběhnout a měli bychom zase na rok klid :) Mnoho lidí psalo proč nemohlo dorazit, některé důvody jsou třeba pochopitelné, ale je všeobecně známo, že klubové dění bohužel lidi příliš nezajímá, ale co se dá dělat, bez tohoto nemůže být ani to "běhání pro radost". Nová schůze proběhne 17.dubna v Praze(pro mě tedy přímo za humny). Po schůzi jsme se odebrali alespoň na jídlo, kde jsme se všichni tak odrovnali, že po nasednutí do auta ženské osazenstvo padlo do mdlob a chudák "pan domácí" řídil bez morální podpory :o) A těším se na další výlet :o)
Závody na Kladně aneb radši nevzpomínat
Kladenské závody mi v listopadu unikli jen o pár dní, tak jsem si nechtěla nechat ujít únorové halovky. Nebudu se tentokrát ani příliš rozepisovat, protože tyto závody se mi vryjou do paměti asi zatím jako nejméně povedené. V každém běhu jsem Lexovi vykouzlila minimálně jedno odmítnutí, které neměl Lex vůbec na svědomí... Nicméně jsme doběhli všechny otevřené běhy a v součtu se umístili na 16.místě z 55ti závodníků. Diskli jsme se pouze jednou a to v nedělní zkoušce, kdy Lex vyběhl samotný a já ho vrátila na start. Poté jsme jí doběhli bez problémů, takže nebýt Lexíka, tak jsme mohli mít poslední potřebnou zkoušku. Ale nevadí, máme dost času splnit si jindy. Musím pochválit Kladeňáky, že měli super koberec, který vydržel celé závody bez velkých oprav lepenkou. Nebudu se zde rozepisovat o tratích ani o dalších věcech, protože to stejně nemá cenu. Přesto se těším na další závody, kde si snad napravíme reputaci Videa tentokrát nebudou.
Závody v Českých Budějovicích aneb jedno velké překvapení
Na závody jsem se poprvé vypravila s Julčou a jejími slečnami. V sobotu velmi brzo ráno jsem je vyzvedla, naskládali jsme věci do auta a v mlžném oparu se vydali na cestu. Dorazili jsme včas a v pořádku a tak jsme se zabydleli. Po chvíli dorazila i další část naší hvězdné výpravy :o) První běh byl jumping, který jsme zvládli s jednou shozenou tyčkou, ale přesto nám to vyneslo krásné druhé místo. Poté se běželi zkoušky, které byly krásné a běhavé, ty jsme bez ztráty květinky vyhráli a navíc tak splnili druhou zkoušku A1 :o)) A posledním během bylo agility, kde se objevil prvek, vedení přes kladinu na dvě skokové překážky. Lex se ukázal jako mazák a nedělalo mu to problém, ovšem spadli nám dvě tyčky, ale i tak nám to vyneslo 3.místo. Tento den se mi zdál jako zázrak, protože v úterý na trénink byl Lexušák naprosto nesnesitelný a nepozorný. Ale na závodech se krásně srovnal a reagoval úžasně, přestože mu koberec klouzal. Čekali jsme na vyhlášení, kde Lex získal medaili za 1.místo v LA 1 a byl druhý v součtu Jumpingu a a Agility. Závody skončili okolo třetí hodiny odpoledne a tak jsme se vydali na ubytovnu, kde seděla opravdu neskutečná dáma, která měla problém skoro se vším, ale vše se nakonec podařilo dotáhnout a Julča, já a "domácí", "teplé soudružky, "slepá" se zdárně ubytovali :o) Šli jsme ještě vyvenčit smečku šesti psů k řece a mohli chvíli odpočívat než vyrazíme na večeři. Po šesté hodině jsme se konečně vypravili a mohli vyrazit na jídlo, ovšem vystal problém, "kam"? tak jsme prostě nasedli do auta a vyrazili směr náměstí, kde jsme doufali, že něco najdeme. A našli, "paní domácí" odchytla místního mládence, který nám doporučil Pavlač(ano je to název restaurace), kde jsme se všichni opravdu luxusně nadlábli :o) Téměř v jedenáct jsme dorazili na pokoje, kde jsme usoudili, že je čas otevřít vínečko :o) Padla otázka, "a zvládneme tu flašku ve dvouch", ovšem že jsme zvládli a dokonce naprosto s přehledem :o) Naprosto vyčerpaní jsme padli do postele :o) Spalo se nám výborně, já s Chelsinou v posteli a Julča s Gipsinkou pod peřinou :o)) Ráno v sedm jsme se vydali se Zuzkou na ranní venčení k vodě. Po osmé hodině ranní jsme dorazili na výstaviště a zaujmuli pozice. První se běželo Agility, nějak jsme se tím prokousali až na malé nedorozumění u houpačky, kde měl Lexušák pocit, že potřebuju vysvětlit situaci pořádným šťípnutím, ale protože ho chlapečka znám, tak mu to nevyšlo a na houpačku šel i tak :o) no vyšlo z toho deváté místo. Poté se běželi zkoušky, no odmítnutí na tunelu bylo moje, ale odmítnutí a následný DISK byl Lexe :o) Na posledním jumpingu jsem si vylepšila náladu :o) Doběhli jsme jediní bez chybky, ale nevešli jsme se do velmi nízko nastaveného času, takže tr.b. 0,03 za čas :o))) čekali jsme ještě na vyhlášení, protože Lexušák perlil celý víkend :o) Takže jsme si odvezli dohromady medaili a 4 poháry - 2.místo sobota, 1.místo v neděli za součet a poté ještě za součet LA 1 a součet LA za celé závody :o)) No a máme i hromadu vyhraných věcí :o)) No jsem zvědavá na jak dlouho jsme si to agilitní štěstí vybrali :o) Doufám, že to není jen náhoda a bude se dařit i nadále :o)
Po vyhlášení jsme se naskládali do auta a spolu se Sharanem vyrazili směr Tábor a Mekáč :o) Nadlábli jsme se, naposledy pokecali a rozjeli se k domovu :o) Musím říct, že tato akce se povedla jak po stránce agilitní, ale i po stránce pohody a radosti :o) Doufám, že v podobném složení ještě někdy vyrazíme :o) Ve fotogalerii jsou fotky všech cen a pohárů a budou i videa všech běhů :o)
Tréninkový závod 25.1.2009 aneb jeden světlý okamžik
Tradičně chodíme na tréninky do PVA. Týden jsme vynechali, protože byl v PVA tábor a rozpis skupin mi neseděl, tak jsme nechali volníčko a užívali si. Už v sobotu jsem si nachystala věci sebou a teplé oblečení. Závod začínal v 9:00 a já v 8:50 po rychlém vstávání vyletěla z domu a mastila to přes Prahu, no nebudu psát, že jsem tam byla asi za 15 minut :o) No rozložila jsem svoje věci u Tomiho a šla rozcvičit sebe i psa. První se běhal jumping, kde to šlo rychle, protože milý Lexušák si vystartoval sám, tak šel znovu na start. Jeho klasika, jakmile odložím a podívám se ještě do parkuru(tentokrát mi Tonda ještě dával instrukce) a podívám se zpět, tak má pocit, že už se běží. Takže chlapeček měl smůlu a šel znovu na start. Takže video nemáme. Poté se běželo agility, který se stalo světlým okamžikem :o) Přestože jsem Lexovi moc nevěřila, protože tam byl třeba na závěr velmi těžký náběh do slalomu, ale Lex překvapil a trefil to jako nic :o) A bylo z toho 1.místo :o) Poslední se běžel jumping, který se mi velmi líbil, ale protože Lex měl odmítnutí, tak jsem to šla opravit a ve chvíli, kdy jsem se vracela, tak milý Lexušák provedl svoje obvyklé štípnutí, tak byl odnesen z parkuru a už neběžel :o) Takže video jenom jedno, ale super trénink, příště vyrazíme určitě zase :o)
Posilvestrovské skotačení o sněhovou vločku aneb prostě super
Do Loun jsem se moc těšila, jezdívala jsem s Huckem každý rok a tak jsem byla zvědavá, jestli se něco změnilo. A jsem ráda, že závody jsou stále super jako dříve :o) Letos jsme se s Lexušákem poprvé vypravili s Jitkou a Aninkou. Naskládali jsme se do auta a ráno v šest vyrazili směr Louny. Cesta utekla velmi rychle a bez nějakých problémů. V klidu jsme si vybrali nejlepší místo na boudičky a usadili se. První se měly běžet zkoušky, očíhla jsem trať a zjistila, že bychom snad v žádném místě neměli mít problém. Mezitím se k nám připojila uřvaná tetka Jana s Mistrem :o) Prohlídku jsem měla rychle za sebou a šla se připravovat. Lexušák se tvářil, že je dobře naladěn, ale po středečním tréninku jsem si moc velké naděje nedělala. Ale světe div se, Lexušák překvapil Odložení na startu super, zóny rychlé a přesné a dokonce krásně reagoval, no prostě super pocit a navíc bezchybný běh :o) Měla jsem obrovskou radost, že ty hodiny a hodiny tréninku jsme úspěšně "prodali" :o) Poté jsme v poklidu povídali a s tetkou jsme byli slyšet snad přes celou halu :o) dokonce prý i na parkuru :o) Poté nás čekali otevřené běhy. Musím říct, že byly opravdu na závodníky, který byli z jedniček opravdu těžké, ale já byla odhodlaná je zvládnout, protože na tréninku běháme i dost těžké věci. Ovšem chybička se vloudí, hned v úvodní pasti jsme se v jumpingu diskli a když jsem chtěla doběhout, tak Lexušák lítal kam neměl, takže bych odnešen :o) a video tudíž není, protože to by bylo naprosto nepublikovatelné Poté nás čekalo agility, které zrovna nebylo lehké, ale po úvodní diskvalifikaci jsme to zdárně doběhli bez nějakých větších problémů. Protože jsem neslyšela písknutí, tak jsem se koukla, jestli mohu běžet a když jsem se koukla zpátky, tak to Lex vzal jako povel k vystartování, takže byl vrácen na start a proto DISK. Toto jsem mu prostě nemohla odpustit :o) Po vyhlášení, kdy Lexušák vyhrál svůj první mini pohárek(snad ne poslední) a rukavice, jsme vyrazili hledat ubytování, které jsme jenom tušili kde zhruba může být. Ale vše jsme díky pomoci Jirky našli a zdárně se ubytovali. Lexušák i Aninka zabrali místečka v posteli a paničky vyrazili směr hospoda :o) No jídlo výborné a společnost také, ale brzo jsme se odpojili a šli spát :o) Ráno jsme byli mezi prvníma opět na místech a čekali co bude jedničky čekat. Po prohlídce jsem měla pocit, že to celkem jde, jediné místo, kde jsem váhala s vedením byl náběh do slalomu, jestli ho nechat samotného na levou nebo jít na pravou. Nakonec toto místo se mi jediné vymstilo a stálo nás to odmítnutí a následně chybu, protože "milý" Lexušák mě štípnul do ruky, proč to jako zastavuju :o) Ale i tak jsem byla spokojená, protože krásné zóny byli super :o) Přestože jsem Lexe na koberci nehonila, tak i přes odmítnutí a následnou opravu měl lepší čas než vítěz :o) Poté nás čekali zase otevřené běhy, kdy jumping byl postaven tak, že doběhla třetina závodníků a jen jeden bez tr.b.. Čas byl velmi přísný a díky odmítnutí máme trestné i za čas. Tento běh mi při prohlídce prostě nešel do hlavy... a následně před startem jsem zjistila, že jsem se jednu sekvenci naučila pozpátku, tudíž špatně, rychle jsem tedy okukovala předešlé závodníky, abych věděla jak to jít. Protože jsem viděla, že před námi nedoběhl nikdo, tak jsem si řekla, že půjdu na hranici a budu riskovat a nepůjdu opatrně... Nakonec jediné úskalí byl slalom, který byl opravdu těžký, ale jinak běžel krásně a rychle. Nakonec nám třetí místo uteklo o 0,09 vteřiny. Pes před námi byl bez chyby, ale měl tr.b. za čas a o takový kousek nám utekla bedna :o) Ale přesto máme další kvalifikaci na MR ČR 09! Tedy pokud se zase systém nezmění Posledním během víkendu bylo agility, opět těžký běh a hlavně těžký náběh do slalomu. Hned v úvodu Lex shodil tyčku(jedinou za celý víkend a mojí chybou) a poté následovalo odmítnutí. Náběh do slalomu jsme zvládli vcelku dobře, protože Lex sám dodělal zóny a já pospíchala ke slalomu :o) a čekalo nás ještě jedno odmítnutí na kladinu, protože jsem byla líná udělat o krok navíc dopředu :o) No i tak jsme skončili 12tý ze 40ti závodníků :o) Tyto závody se mi opět jako každý rok velmi líbili a určitě si je nenechám ujít ani další rok :o) Lexovi se dařilo vcelku dobře, na to jak je mladý, tak si s pastmi parkurů poradil super. Také bych chtěla poděkovat za natočení sobotních běhů veselé tetce Janě a hlavně Jitce, že nás s Lexušákem dopravila tam i zpátky. Úžasně jsme si to užili a příjemně unavení jsme odjížděli k domovu :o) Videa jsou všechny běhy kromě jumpingu ze soboty. Fotky jsou stažené od Lounských, autorovi děkuji!
Ohlédnutí za rokem 2008 aneb co nám přinesl i odnesl
Rok 2008 je za námi a tak se asi sluší trochu na něj zavzpomínat. Do roku 2008 jsem vstupovala s dvěma tervíčky a plna očekávání co mě vše může potkat. Tak jako každý rok, tento přinesl dobré i špatné, ale z toho zlého se člověk vždy nějakým způsobem musí ponaučit a příště to snad už vše půjde lépe :o)
A co jsme všechno podnikali?
Výstavy:
Lexus
- několikrát Výborný i s pořadím
Huck
- dodělal si Veterán Champion CZ i SK, vždy Nejlepší veterán, 2x BOB a dokonce 4.m.BIG, vyhrál Nejlepšího veterána BO celé výstavní sezóny 2008
Sporty:
Huck
- žádnému sportu se již aktivně nevěnuje, ale samozřejmě na vycházkách lítá pro míčky, frisbee, ale naučil se i na clicker
Lexus
- aktivně jsme trénovali ze všech sil agility, absolvovali jsme agility tábor pro náročné i tréninkové závody, neoficiální závody
- dne 22.11.08 jsme se zúčastnili prvních oficiálních agility závodů v Hradci Králové, kde jsme doběhli obě zkoušky a dokonce nad očekávání jsme si splnili i první kvalifikaci na MR ČR 2009 všech plemen!
-na jaře jsem začali trénovat také flyballu, ke kterému nás dotáhla Zuzka(Zuzi, díky moc!) a pokud se vše zadaří, jeli bychom na ME do Belgie a samozřejmě začali běhat i na českých turnajích
-také jsme trénovali poslušnost, ale díky zraněním jsme na táboře nakonec nastoupili jen na ZOP
-začali jsme s kousáním a revíry
-jinak samozřejmě zkoušíme co se dá a děláme toho hodně, házíme frisbee, učíme se nějaké různé triky
Asi se sluší, aby i něco sepsala a nedávala jen fakta :o) V roce 2008 nás potkali i věci, které bychom radši nezažili. V květnu jsme se vypravili na DKK do HK, kde bohužel vyšlo najevo, že Lexušák má DKK 2/2. Musím říct, že tuto skutečnost jsem opravdu velmi obrečela. V první chvíli se dostavil šok, že se toto může stát zrovna mě(na druhou stranu, proč zrovna ne já), že je to určitě moje chyba atd. Později když mi došlo, že mohlo být klidně hůř, tak jsem si našla spoustu informací o DKK a začínala do toho pronikat. Bohužel postupem času se ukázalo, že pouze jediný pejsek z vrhu je negativní na DKK. Je to nemilé překvapení přírody, ale bohužel i to k chovu patří (takže Hani, nic si z toho nedělej!), občas si prostě dva nesednou. Ale jsem ráda, že Lexušák má chovatelku, která uveřejňuje všechny zdravotní testy na svých odchovech! Samozřejmě že Lexušák je pořád náš a nikdy ho nedám pryč jen kvůli tomu, že má nějaký lehký handicap(to jenom, že spousta lidí se mě ptalo, zda ho dám pryč). Postupem času jsem zjistila, že Lex problém opravdu nemá, tudíž nemá smysl opravdu nic omezovat a tak trénujeme pořád dál a dál. Do chovu Lexušák rozhodně nezasáhne. Ale uchovnit ho možná zkusím, ale čistě z tréninkových důvodů.
A co nám přinesl rok 2008? Přinesl spoustu radosti i trochu smutku. Přinesl spoustu nových přátel, ale i staré přátelé, kteří při nás stojí za každé situace. Tímto bych všem mým přátelům chtěla moc poděkovat za jejich podporu, za rady, ale hlavně za to, že vůbec jsou! Protože jsem bohužel v roce 08 zjistila, že ne všichni nám úspěchy přejí, že se bohužel najdou i lidé, který nám házejí klacky pod nohy, pomlouvají nás. Bohužel se najdou i tací, kterým naše radosti i úspěchy leží v žaludku a nedá jim to spát. Proto jsem ráda, že máme přátelé, který jsou upřímný a stojí za námi za každé situace!
A co si přát do roku 2009? Aby tento rok byl minimálně tak úspěšný jako rok předešlý, abychom se prostě měli krásně a co hlavně, abychom všichni byli hlavně zdraví, protože bez toho to prostě nejde! Proto i Vám všem přeju hodně lásky, radosti nejen s chlupáči a hlavně Všem přeju hodně hodně zdraví!
Těším se, že nás budete i nadále navštěvovat na stránkách, ale hlavně se těším až potkáme na tréninku, výstavě či závodech!
Povánoční procházka s "domácími", Markétou a partičkou k pohledání
Nějakou pořádnou prochajdu jsme plánovali se Zuzkou již dlouho. Proto jsme se domluvili, že uděláme nějakou akcičku mezi svátky a dorazím k nim a uděláme vejšlap a pak pokecáme v sídle "domácích". Nakonec se přidala i Markéta s Flippíkem a Robáskem, takže jsme sešli ve čtyřech lidech a 6ti psech. Ve dvě hodiny byl sraz u "domácích" v Roztokách, což pro mě bylo nepředstavitelné se k nim dostat :o) Musím přiznat, že tyto končiny jsou pro mě naprost neznámé. Dala jsem si čas hodinu a vyrazila jsem, naštěstí jsem se musela otáčet pouze jedenkrát a zdárně jsem dorazila do Roztok. Lexušák jako správný otrkánek vrazil na zahradu a už koukal se bude konat :o) Šli jsme počkat na Markétu do tepla a taky seznámit všechny hafany a protože je Lexušák fakt oráchlej, tak za chvíli už stál u "domácích" v posteli :o) Po chvíli dorazila další posila a mohli jsme vyrazit, šli jsme Zuzka a Petr s Agbarem, Flikem a Kettynkou, Markéta se dvěma hafanama a já pouze s Lexušákem(Huck radši zůstal doma, protože jsem se obávala střetu s Flikem nebo Robáskem). Vydali jsme se do místního lesa, Lexušák lítal jako splašená, neustále spásal smečku dohromady a pořád hlídal, jestli mu někdo nechybí. Samozřejmě mu to neustále narušoval Agbar, který se neustále zapomínal u myších děr :o) Kdo zná Lexe, tak ví, že je koza splašená, takže se občas stalo, že někoho přeskočil a přehopsal jako nic :o) Cestou se vylítal, dokonce v tomto mrazu lezl do potoka(samozřejmě přes mojí nelibost). Prochajda se protáhla na téměř tři hodiny :o) Naprosto zmrzlí jsme dorazili do sídla, kde na nás čekalo hamání, cukroví, čajík nebo káva a krabí salátek, mňam :o) Musím říct, že ač se doma sešlo mnoho psů, nikdo neměl problém(tedy kromě Kettynky, která každého rovnala do latě). Bylo to opravdu super odpoledne, plné zábavy, které si snad někdy zase zopakujeme :o) Domů jsme odjížděli příjemně unaveni a obaleni bílými chlupy :o) Přidávám fotky z večera(chybí pouze "pan Flik" který by tolik psů asi už nerozdýchal) :o)
Vánoční dárek v Masečíně aneb bylo veselo :o)
Na tyto závody jsem se vypravila s Mončou a pudlíčky :o) Den před závodem zrovna vyšli dvě akce, které se protáhli až do pozdní noci, tudíž sobotní vstávání bylo fakt krušné :o) Samozřejmě jsem zaspala, tudíž jsem psala Monče, že se zdržím a pomateně pobíhala po bytě a sháněla vše potřebné :o) Musím říct, že fakt prozřetelně jsem si vše připravila již v pátek a udělala jsem fakt dobře. Ráno jsem tady nasedla do auta a už si to hasila do Modřan pro Monču a holčičky. Naložili jsme věci do auta a vyrazili. Masečín i halu jsme našli opravdu krásně(díky Monice, která měla nastudovanou cestu od Gabči). Nahlásili jsme se a šli se projít. Lexík jako chlapec městský začal pobíhat po loukách, které byli plné sněhu(no v Praze tolik sněhu nepotká ). Uklidili jsme hafany a šli se nasnídat a poté prohlídnout úvodní jumping. Parkur se mi velmi líbil a musím říct, že ani nevím jak se nám povedlo se téměř v závěrnu disknout, když tak krásně na mě koukal a najednou hooop a byl pryč :o)) No veselý byl tuze :o) Poté se běželi zkoušky, která se nám celkem povedla až na závěrečné dohady, že prostě nechápe proč musí do tunelu, když zrovna v jednom byl a nevidí důvod tam chodit, ale dohodli jsme se :o) no dohodli, bylo po mém, prostě je v pořadí :o)))) Bohužel nás to stálo odmítnutí a tudíž celkem 10 tr.b. Poté jsme měli čas a v klidu povídali se známými a tak nám příjemně utíkal čas. Na závěr se běželo agility a přestože jsem z úvodní motanice parkuru měla hrozný strach, tak nám to vyloženě sedlo, ale pak najednou nevím jak je to možné, ale Lexušák skáče hopku místo tunelu :o) No jeden krok a vše je ... na hopce :o)) Pak už vymýšlel, ale asi byl i unavený, protože byl celý den v autě a kdo ho zná, tak Lex tam stojí a kouká, holt nebylo kam zaparkovat boudičku, aby mohl spát. Závody byli povedené a v krásném prostředí. Už se těšíme až zase vyrazíme na další akci v tomto areálu :o)
Hradec Králové - Zlatá překážky aneb konalo se i překvapení
Tyto závody jsem měla dlouho plánované, protože právě v sobotu Lexušák a jeho sourozenci oslavili 18 měsíců, čímž splnil věkovou podmínku pro oficiální závody. Když jsem je hlásila, tak jsme stále pilně trénovali, ale chtěla jsem jet hlavně proto, že nám Hanka nabídla spaní a lákala mě představa super víkendu v příjemné společnosti. Již dopředu jsme na družstva domluvili s Dančou s Ferpíkem, protože jsme neměli v plánu vyhrát :o) V pátek před závody mě chytla cestovní horečka, protože jsem absolutně netušila, kde se v Hradci nachází sportovní hala. Proto jsem psala Hance, která mi naprosto super popsala cestu a já to našla bez nějakého bloudění. Vyložila jsem tedy věci, zabydlela Lexe a těšila se na parkury. Před začátkem jsem šla Lexušáka změřit, musím říct, že se naprosto smrsknul :o) Ale zvládnul to :o) A tak nám už nebránilo nic v běhání :o) Vyčkávali jsme tedy s Dančou až vyhlásí prohlídku a půjdeme si každá projít svůj parkur. První se běželi A1, hezký parkur. Prohlídla jsem si ho a šla připravit Lexe. Dole u parkuru viděl jak ostatní běhají a začal štěkat, že chce jít taky :o) Dostalo se na něj :o) Zóny udělal hezky, hlavně na kladině, spadla nám ovšem jedna laťka a poté to neubrzdil při náběhu do slalomu(nebyl jediný kdo se doklouzal dál než měl ). Vysloužili jsme si tedy 10tr. b. a známku VD. Ale byla jsem i tak spokojená, že jsme doběhli a Lex se choval slušně :o) Ovšem ten nejlepší běh nás teprve čekal. Na vedlejším parkuru se chystal jumping, který se mi líbil, protože v něm byli obtížnější prvky a já mám raději technické věci než rovinky. Na tento parkur již dorazili i Hanka s Ginnuškou, aby se koukli jak Ferpík a Lexušák běhají. Velmi mě překvapilo, že na tomto jumpingu skončilo mnoho týmů. Lexušák zaválel a doběhl bez jediného zaváhání a vysloužil si medailičku za bezchybný běh :) Poté jsme čekali jak dopadnou ostatní a poradí si s tím. Jaké bylo překvapení, kdy jsem zjistila, že jsme na 4. místě, čímž jsme splnili první kvalifikační běh na MR ČR Mám z něho obrovskou radost :) V agility jsme se diskly, byl to jediný běh, kdy Lex vyloženě uletěl a šel na jinou překážku. Poté už se běžela jen hra, kde jsme družstvo nazvali "Zbytek světa" a opravdu jsme si to užili :o) Po závodech jsem odjela přímo k Hance, kde na nás čekalo příjemné posezení s Maky i Olinou. Povídalo se o všem možném i o komunistických vánocích a "Kájovi Gottovi" :o))) Pozdě večer jsme šli ještě venčit a poté již zalehli do hajan :o) V noci mě dokonce vzbudila kočka, kterou jsem velmi rozčilila, že jí spím v posteli :o)))) Ráno jsme vstali do zasněženého dne :o) Vyvenčili jsme hafany a vyrazila jsem zase na závody :o) Hned u auta jsme se potkali s Dančou a šli zase rozložil náš tábor :o)) První se běžela zkouška, kde Lex shodil dvě laťky a já mu vysloužila jedno odmítnutí na kladině. Poté se běželo agility, kde se projevila již Lexovi únava, protože začal dělat kravinky a jelikož už shodil nějakou laťku, tak jsem pak zastavila všechny zóny. Poté se již běžel jen jumping, který mi nepřišel nijak těžký, ale Lexoš už byl fakt unavená, takže blbnul na slalomu, kde jsem to po druhém odmítnutí opět zastavila a v klidu dokončila parkur. Na tomto parkuru si Danča s Ferpíkem vylepšili svoje skóre :o)) Jelikož jsme se ani jedna nijak neumístila, tak jsme sbalili boudičky a hafánky a vyrazili k domovu. Tyto závody se mi velmi líbili, pořadatelé měli perferktně zvládnutou organizaci, rychlé výsledky, takže vše odsýpalo. Jsem velmi spokojená jak se Lexoš předvel na svých prvních závodech a nikdy by mě nenapadlo, že zrovna na prvních závodech splníme první běh na MR. Přesto nebudeme zahálet a budeme i nadále intenzivně trénovat, abychom byli lepší a lepší :o)
Tréninkový závod v PVA aneb Lexušák překvapil i Tondu
Protože se nám blížili první oficiální závody, tak jsem nahlásila Lexe na tréninkový závod, který funguje jako výborný trénink i s pískáním a simuluje skutečné závody. V hale byla neskutečná zima, takže jsem se nabalila a vzala i deku pro hafana. Hned ráno se musel jako první Lexušák přivítat se strejdou Adamem a Quargem :o) No Adam z něho radost moc neměl :o)) První se běžel jumping, který se nepočítal do součtu. Parkury nebyly jednoduché, ale poprali jsme se s nimi a dokonce si vyzkoušeli elektronický stůl. Za tři parkury jsme nasbírali 4 odmítnutí a 4 chyby, které byly všechny jenom za doteky. Lexušák se na mě lepí jak lepidlo a pak je z toho dotek. Ale byla jsem s ním velmi spokojená, protože nabíhal i těžké slalomy a dělal hodně těžké sekvence. Jumping jsme doběhli na krásném třetím místě z 11ti účastníků. Což překvapilo i Tondu, že druhá je Romča a poté hned já :o)) Ovšem s Romčou jsme tušili, že součet neklapne a umístíme se jenom tam, kde se nevyhlašuje :o)) Agility zaběhl Lexušák docela hezky, našlapal zóny, naběhl slalom, měla jsem radost, ale opět jsme si získali dva doteky(asi ho budu muset naučit opravovat vše na dálku ).A třetí jumping jsme se diskvalifikovali, protože Lexušík vyběhl na startu a já ho vrátila znovu na start, proto ten disk, jinak bychom to doběhli v pořádku :o) Mám z chlapečka velkou radost, máme konečně nějak natrénováno a trochu přišla i forma :o)) V lednu jsme nahlášení zase a už se těšíme a doufáme, že dorazí Romča a její kloučci :o) Jinak si lidé, kteří znají Lexovo štípání před během mysleli, že mi zlatíčko prokousl prstík, omyl, jenom mi utrhl nehet až do živého, takže první parkur jsem běžela i s krvavým prstem :o) Ale paradoxně zrovna ten dopadl nejlépe :o))) Už se těšíme na naše první závody a uvidíme jak dopadneme :o)
MVP Praha aneb důstojné zakončení výstavní sezóny
Tuto výstavu jsem dříve nejezdila, protože s Huckem jsme vždy běhali na agility v jiné hale. Protože od příštího roku mám v plánu jezdit jenom závody a jiné aktivity, tak jsem hlásila už s tím, že tato výstava bude naše poslední. Pojedeme sice ještě nějakou, ale s Lexušákem to zatím nemá moc smysl, tak budeme vrážet energii do nějaké smysluplné aktivity :o) Jelikož vím jaké fronty se tvoří vždy před výstavištěm a vzhledem k tomu, že jsem měla objednaný granule, tak jsme vyráželi opravdu velmi brzo. Kruh jsme našli hnedka, tak jsem rozdělala Lexošovi domeček a pro Hucka deku a utábořili jsme se. Protože bylo dost času, šla jsem se podívat na agility a zároveň pokecat se všemi známými(krámky jsem nešla, čehož jsem pak hořce litovala). Když jsme se vykecala, tak jsme pak již jen čekali na začátek posuzování. Hanka si to s Ferim přihasila na poslední chvíli :o) Ginnuška hnedka skočila Lexovi na domek a koukala na nás co mi jako na to :o) Posuzování se tentokrát velmi táhlo a tak jsem odbíhala na agility a střídavě vyndavala Lexušáka, aby trochu vybil svojí energii :o) Měla jsem v plánu, že až skončí posuzování, tak nebudeme čekat na závěrečné soutěže, čapneme granule, nakoupíme blbinky a pojedeme domů. Ovšem jak naivní se tento plán později ukázal. V mladých psem opět nikdo nebyl a v mezitřídě jsme se sešli tři i s krásným Kabíkem. Tentokráte jsem Lexu vystavovala sama a musím ho pochválit, že tentokrát krásně běhal a nezauzloval si ani nožičky :o) Umístil se na krásném druhém místě s výbornou. Poté šel za chvíli hned do kruhu Huck, který si to náležitě užíval :o) pořád ho to hrozně baví se předvádět a dle slov rozhodčí, mohl být klidně v otevřené třídě a uspěl by, protože by nikdo nepoznal jeho věk :o) čekala jsem ještě na mezitřídu fen, kde jsem vystavovala malou princeznu Ginnušku :o) nakonec jsme vyběhali jen Výborná 2, res. CAC. Když skončilo posuzování, tak byli tři hodiny a vedle začínali závěrečné soutěže. Čapla jsem tedy domek, doběhla se podívat do haly s krámky, zjistila, že ProPlan má již zavřeno... Doběhli jsme tedy do haly na závěrečky. Tam jsem Hucka upravila a připravovala se do kruhu, kde jsme bohužel neuspěli. Poté jsme ještě domluvili s Tomíkem a Romčou večerní program a rozjeli jsme se k domovu, abychom se za dvě hodiny zase sešli :o) Myslím si, že tato výstava byla důstojné zakončení naší letošní sezóny a uvidíme, jestli zase někdy vyrazíme o) Výstavám zdar :o)))
Neoficiální závody Nymburk aneb "Já ti říkala nedávej mu tu klobásu"
Na tyto závody jsem Lexušáka nahlásila, protože již brzy bude mít věk pro závodění, tak jsem chtěla, aby se naučil běhat stejně dobře v tréninku i na závodech. Hned ráno nás při odjezdu zaskočila mlha a můj vtipný nájezd na dálnici D1 směr Brno, naštěstí jsem si to hnedka uvědomila a vydala jsem se pak již správně směr Hradec Králové. Cvičák jsme našli bez větších potíží, byli jsme na prezenci a dostali dokonce vzorečky Fitmin krmení. Poté jsme rozložili pro Lexušáka domeček a židličku pro lidskou část smečky a pro Hucka jsme měli dokonce dvě dečky(které tedy naprosto ignoroval). Po chvíli rozjímání jaké je krásné počasí dorazili Kája s Otou a Rockym, kteří s námi běhali ve stejné kategorii. Nejdříve závodili junioři a poté až začátečníci, takže byl čas na nějaké papání :o) Rockáskovi už tedy ihned po příjezdu zamířili ke kantýně, kde měli výbornou klobásu, ale i palačinky za příznivou cenu :o) Už při prohlídce mě trochu překvapil šikmý start, ale tak nebylo to nic, co bychom netrénovali. Musím říct, že co mi Lexušák předvedl jsem moc nečekala. Naše odložení na startu není nic moc, ale jakmile asi viděl ty lidi a cítil tu atmosféru, tak to s ním šilo jako s divým. A jak byl rozjásaný, tak samozřejmě minul hned druhou překážku. Zóny měl tedy chlapec krásný, to se mu musí nechat, ale když za kladinou dělal, že tunel snad vidí poprvé v životě, no nakonec tam vlezl...No jako na tréninku to není, ale na tréninku je každý "mistr světa". Je vidět, že pro Lexe je atmosféra závodů jiná a budeme trénovat :o) Nakonec jsme se s Lexem umístili na sedmém místě a Rockásková na nepopulárním 4. místě. Po hře si Ota došel pro klobásu a jelikož Rockásek tak krásně koukal, že mu schoval celou půlku klobásy(což Kája odmítala), že jí dostane až odběhnou hru. Kája několikrát zopakovala "já ti říkám nedávej mu!" a stejně dostal koštovací kousek :o) No je fakt, že ho ten kousek navnadil a hru jsme nějak zvládli :o) Hra spočívala v tom, že pes a skákal překážky a pán sbíral předměty, načež se stopoval čas toho, kdo první překročí čáru. A jelikož odložení nemáme, tak jsem si nemohla předměty posbírat sama a pak běžet, tak to vypadalo velmi vtipně :o)) Na výletě s námi byl i Háček, který se celý den vyhříval na sluníčku :o) Prostě příjemně strávená sobota na fajn závodech, s fajn lidičkama :o) Už se zase těšíme až se někde s Rockáskovýma potkáme - bylo to super! :o)
NVP Brno aneb "mejdlíčko" stále není :o)
Na tuto výstavu jsem se hlásila až na poslední chvíli a velmi chaoticky :o) Přihlášku za mě posílala Hanka a zároveň za mě platila i výstavné, za což jí velmi děkuju :o) Prostě jsem si vzpoměla až na poslední chvíli, protože jsem zjistila, že tuto výstavu posuzuje stejný rozhodčí jako letní Brno, kde Huck dostal BOBika :o) A Lexušák šel do počtu. Cesta probíhala až do Brna tradičně, ale před tunelem jsme to prostě zapíchli a zůstali stát. Měla jsem pocit, že tam musí být neskutečná bouračka, ale vystání fronty až ven z tunelu jsem zjistila, že fronta prostě stojí jen na výstaviště, protože pořadatelé měli na sobotní den udělané dvě výstavy najednou. V jednu chvíli jsem i uvažovala, že čapnu hafany a ty 2km dojdu, abych stihla posuzování. Po telefonování, že stojíme ve frontě jsem zjistila, že Romča je na tom ještě hůře a stojí téměř kilometr za námi. Tentokráte to pořadatelé tedy naprosto nezvládli... Ihned po zaparkování jsem čapla hafany a boudičku a mazala na přejímku, kde jsem to naštěstí měla rychle za sebou, protože většina vystavovatelů ještě byla za mnou v koloně :o) Kruh jsme měli venku, na betonu, ale protože svítilo sluníčko, tak nám to ani nevadilo. Uvelebila jsem se u Hanky a už se pomalu začalo posuzovat. Po chvíli si to i přihnala Romana, která ale měla více času. Vystavovala jsem "Mimino" od Hanky, která byla sama ve třídě a dostala CAC. Poté jsem dala Lexušáka do rukou opět Hanky, který stál na jeho poměry opravdu krásně, ale tedy jeho pohyb to je něco naprosto neuvěřitelného, v některých chvílích jsem měla pocit, že si to nožičky snad zauzluje :o)))) Ale nakonec to Hanka zvládla a odcházela se známkou Výborný 2, takže spokojenost veliká :o)) Poté jsem nastupovala s Huckem, který si to našlápl rovnou k rozhodčímu, kde si nechal sám prohlídnout zuby(dělal jakože mě k tomu tedy vůbec nepotřebuje), potom předvedl svůj standartní výkon, poštěkávání v kruhu při běhu, ale poté se krásně uklidnil a krásně běhal :o) Dostal tedy Výborný 1 a čekali jsme jak dopadnou fenky. Ginnuška zcela klasicky vyhrála svojí třídu a navíc dostala ještě Národního vítěze :o)) O BOBa tedy musela s Ginnou běhat Blanka a já šla s Huckem, udělali jsme pár koleček a poté jsem jen slyšela "Pro mě je dnes BOB veterán". No radost veliká, protože konkurence byla velká :o) Takže následovalo čekání na závěrečné soutěže, které jsem si zpříjemnili s Dýbem, BOBovém maliňáčkovi a Ivou, kterou jsem potkala jak ráno ve frontě, tak poté i u kruhu PRTů :o) Jinak kluci dostali novou nerezovou misku s neuvěřitelným objemem téměř 3litry :o))) Rychle to uteklo a už tady byli soutěže, první jsem šla já s Huckem do veteránů, kde jsem postoupili do užšího výběru, ale bohužel bedna nám utekla. Po chvíli čekání jsme šli znovu a to do bojů o BIG, kde jsme opět postoupili do užšího výběru a první pětka nám utekla jen o fous, škoda škoda :o( Přesto výstavní zážitky jsou velmi příjemné, dokonce nám hodná Blanka zkusila změřit Lexušáka a musím říct, že stál mnohem lépe než v Budějovicích a mám naměřeno 63cm(což by tak vedle Hucka odpovídalo). Už se těšíme na naší jednu z posledních výstav letos a i na delší dobu, do Prahy, kde si vystavování opravdu užiju
MVP České Budějovice aneb "mejdlíčko" prostě není
Do Českých Budějovic jezdíme už celkem tradičně. Prostředím je to moje nejoblíbenější výstava. Ráno jsme vyrazili v předstihu, abychom zaparkovali blízko kruhu, který se jako vždy nacházel na betonovém plácku v zadní části areálu. Čekání na začátek posuzování jsme si zpříjmenili procházkou po areálu. Zjistili jsme, že mejdlíčko je prostě k nesehnání. Koupila jsem si další míčky, nové pískací hračky pro Lexušáka, který z nich měl obrovskou radost :o) Po příjezdu jsme šli pozdravit Romču a celou rodinu :o) Posuzování bylo celkem svižné, protože sotva Vilik s Dagynem doběhli ke kruhu, už měli BOBika :o) Poté šli na řadu tervíčci, kde Lex měl proti sobě Kabíka, který vyhrával velmi často v mladých. Dle očekávání jsme skončili druzí a Kabík poté dostal BOBa :o) Huck opět dostal Výborný 1, Nejlepší veterán. Čekání na závěrečné soutěže jsme si zkrátili procházkou s Romčou :o) V závěrečných soutěžích bylo asi jenom 15 veteránů, ale bohužel přesto si Hucka rozhodčí ani nevšiml. Přesto tato výstava je nejlepší a už se těšíme znovu :o) Na jaře vyrazíme s Lexušákem na závody a Huck třeba do veteránů na výstavu :o)
KV Pohořelice aneb zimní bunda v povinné výbavě
Na Klubovku do Pohořelic jsem se těšila, protože loni mě prostředí výstavy velmi nadchlo. Tudíž rozhodnutí zda vyrazit bylo jasné. Oproti loňsku jsme jeli v noci a nespali jsme na místě. Nakonec jsem byla ráda, ač jsem musela vstávat ve tři ráno, protože zima musela být v noci opravdu neskutečná. Už při příjezdu jsem tušila, že zimní bunda a šála, kterou jsem se vybavila, se rozhodně hodí :o) Moje první kroky směřovali k agility, kde jsem hnedka našla mnoho známých tváří(no příští rok už tam budeme s nimi ). Výstava byla rozdělena do dvou kruhů, s Lexem jsem byla u italské rozhodčí a s Huckem jsem byla u ruské rozhodčí. Nemůžu si odpustit, že tedy velikost kruhů byla dost malá(hlavně u malin a části tervíků), s Huckem jsem měla dost problém se vůbec rozběhnout, a to ani nemluvím o terénu, kde v zatáčce člověk chytal balanc a při výstavním postoji bylo velmi těžké najít rovnější místo. Huck klasicky zabodoval a dostal Výborný 1, Nejlepší veterán :o) Je to taková moje jistota :o) Tentokrát jsem zkusila dát Lexušáka někomu jinému do ruky, protože jsem si myslela, že se mnou skáče jako kozel, protože ví, že se mnou se běhá agi a dělají se další blbinky. Úlohy se zhostila Hanka a nastoupila s Lexem do mezitřídy, kde bylo nastoupeno celkem 6 psů. Lexušák byl nejmladší z nich, většině z nich už bylo téměř dva roky. Hlavní úkol byl dojít si pro výbornou. V postoji se Lexušák celkem i předvedl, ale v pohybu(no klasika, bylo vidět, že neskáče jen se mnou ). No nakonec nějaký ten krok dal dohromady. Výborná se nakonec zadařila a dokonce do poslední chvíle stál Lexušák na druhém místě, ale přesto být v takové silné konkurenci Výborný 3, je super výkon. Byla jsem naprosto spokojená. Opět jsem vystavovala Ginnušku, která se klasicky krásně předvedla jak v pohybu, tak v postoji. Takže vyhrála mezitřídu :o) No výstava bylo to velmi úspěšná a byla jsem s výsledky naprosto spokojená! Na závěr, když agiliťáci již odešli, jsem si zkusila poslední parkur - jumping. Původně jsem si myslela, že ho zaběhneme celý , ale poté co jsem zapadla do první díry, jsem to rozdělila na dvě poloviny. Divím se, že v takovém terénu všichni doběhli ve zdraví :o) Škoda toho terénu, který trochu kazil výsledný dojem ze super výstavy :o)
Agility tábor pro náročné v Jihlavě aneb tábor plný potu
Poslední z našich táborů byla Jihlava. Ač je tento tábor velmi náročný, tak jsem se na něj asi těšila nejvíc a byla zvědavá jak to Lexušák psychicky a fyzicky ustojí. Samotnou mě překvapilo, že neměl žádnou výraznější krizi a pořád by jenom běhal(umřel až doma ). Jelikož byl začátek již v sobotu po obědě, dorazili jsme v pátek, abychom v klidu postavili stan a mohli zároveň držet pro naše přátelé místa na stany. Hned po obědě se začalo běhat a nijak jsme nebyli šetřeni :o) Náš denní program byl nabitý. Ráno nás budil svým zvučným hlasem Radek, hned po šesté nás všechny dostal jeho budíček z postele. Následoval desetiminutý běh, "diskotéka" + protažení, rozvičení psa, rovinky. Dvakrát denně se dělali se skvělou Lenkou Březnovou běžecká cvičení. Dvakrát denně se běhalo s hafany. Náročný program končil protažením a "večerníčkem" od Sabiny :o) V Jihlavě se sešla skvělá parta lidí, někteří pařili až téměř do rána :o) Ale zvládli jsme to a šli ráno všichni na rozvičku :o) Také byl dvakrát týdně v plánu bazén na uvolnění svalů(někteří se uvolnili natolik, že z bazénu sotva lezli). V úterý jsme také slavili Vánoce :o) Proběhla štědrovečerní večeře, bylo cukroví, vánočka, stromeček, koledy a v neposlední řadě i dárečky :o) Oslava se opravdu povedla a přátelé z Holandska měli spoustu zážitků z "Christmas party" :o) Ve středu bylo volné dopoledne, tak jsme vyrazili do zoo :o) Opravdu jsme se vyřádili a užili si to(vše dokazují fotky, viz. naše řádění s kozičkama). A k běhání Lexíka? Lexušák se sám překonával a já se nestačili divit :o) Běhal opravdu super, oproti šumavskému řádění neskutečné zlepšení :o) Tento tábor se opravdu velmi vyvedl, za což patří obrovský dík jihlavským lidičkám, kteří se o nás celý týden starali :o) Pokud to bude možné, dorazíme příště zase :o)
LVT Šumava - služební výcvik a agility aneb zranění není nikdy dost
Protože na tento tábor jsem jela již po deváté a k tomuto místu mě přitahují velmi silné vzpomínky, tak jsem se jako každý rok velmi těšila. Vloni poprvé Lexušák byl spolu s Huckem, ale rozhodně to nevnímal jako nějaký výcvik :o) Spíše dovolenou v lese, kde bylo plno klacků :o) Moc jsem se těšila jak budu cvičit hodně s Lexem, abych vše dotáhla na zkoušky, ale kdo nás zná, tak tuší, že s námi to není jen tak. Tábor začínal ve středu, ale já měla postavený stan již v neděli. Ovšem hnedka v pondělí jsme jeli na veterinu, protože Lexušák se podivně dávil a protože jsem se obávala kašle a abychom někoho nenakazili, tak jsem radši vyrazili. Naštěští to byla pravděpodobně jen něco v krku a vše se do středy vyřešilo. Ve středu se tábor rozjel a jelikož dělám instruktora i přes rok na cvičáku, tak letos poprvé pro velké množství lidí jsem dostala spolu s Mončou malou skupinku lidiček. A protože Monča měla sebou dvě děti a já zase měla v plánu Lexe ve výcviku rozhodně nešetřit, tak jsem rozložili síly. Já ráno vyrazila s lidičkama na stopy a po jejich skončení jsem čapla Lexušáka a přesouvala se na jinou louku k Tondovi na stopy. Mezitím Monča dole dělala poslušnost. No nebylo to jednoduché, ale snad jsme to k všeobecné spokojenosti zvládli :o) V sobotu byli naplánované zkoušky ZOP na které jsem se chystala, ale to by nebyl Lex, aby si něco nevymyslel, takže při čtvrtečním návratu ze stop si sedřel tlapky. Nejprve jsem si myslela, že je to jen jedna noha, ale k mému překvapení jsem zjistila, že jsou to dokonce tři a jediná pravá zadní je v pohodě(no kdo neviděl, neuvěří :o)) Takže jsem odpoledne mazala do lékárny pro mazání a začali jsme mazat a pouze na krátké procházky. Zkoušky jsem viděla jako ztracenou. Ale světe div se, v sobotu ráno před nástupem nekulhal, tak jsem nastoupila i přestože byl skoro tři dny bez pohybu(takže nabitý energií) a taky bez tréninku. Ale šla jsem do toho, že buď nás vyhodí za nějaké kulhání nebo prostě si to zkusíme a světe div se, splnili jsme, sice opravdu jenom o fous, ale tak co bych chtěla, když Lexušák zlobil, ale dalo se to čekat, holt trénink chyběl a nedostatek pohybu taky. Ale nevadí :o) na další zkoušku, ZZO jsem již nenastoupila, protože jsem chtěla radši dodělat aport a pak si to udělat v klidu. Myslím, že jsme si tábor opravdu užili a doufám, že všichni byli spokojení
Na agility jsem se velmi těšila, protože jsem věděla, že na tento turnus se máme sjet taková ta stará parta lidí, což byla záruka dobré zábavy :o) A myslím, že jsme naše bránice opravdu potrápili :o) Lexušák tam akorát chytil dobré manýry :o))) Zbožňuje PRTici "paní domácí" tudíž, když zrovna ona běžela na parkuru, bylo vystaráno. Lex řval jak blázen a skoro by mi urval ruce :o)) Ale z toho vyroste :o))) Jinak poprvé bohužel i zakusil jaké to je dostat pořádně na frak. Bohužel ho napadl tervík a než ho majitel chytil, tak ho válel pod sebou třikrát. Naštěští mají oba chlupy, takže se nic nestalo, nicméně doufám, že se již příště takovému konfliktu vyhneme obloukem. Myslím, že jsme užili spoustu zážitků, hru, bojovku, krabice plná překvapení, nákupy a další další :o) No už se těšíme do Jihlavy na Vánoce a dobrou zábavu :o) Fotek není příliš, protože na naše běhy prostě nikdo nefotil...
MVP Brno aneb byli jsme u toho :o)
Na tuto výstavu jsme se vypravili poprvé, protože na rozpisu rozhodčích byla psaná pí. Grygarová. Ale jaké bylo překvapení, když jsem se na klubovce dozvěděla, že nastala změna a dostali jsme p. Jančíka. Nejdříve jsem byla trochu naštvaná, že to změní po uzávěrce, ale pak jsem si řekla, že když máme zaplaceno, tak pojedeme a dobře jsme udělali. Hned po příjezdu mě překvapilo neskutečně drahé parkovné. Našli jsme svůj kruh a vybalili bedýnku a židle. Hanka se přihnala na poslední chvíli a utábořila se u nás :o) Gréníků bylo celých 4. A po krátkém boji bylo jasné, že Mimino si odveze BOBíka :o) Poté nastupovali maliňáci, kde se předváděl náš krásný kámoš Dargo. Dostal CAJce a poté i BOBa :o) No je prostě krásný :o) Pak šli na řadu tervíci, Lexušák nezabodoval, ale u něj jsem v konkurenci ani neočekávala, že by měl šanci. Navíc tedy musím říct, že jeho pohyb byl naprosto příšerný, holt jsme nestihli vylítat s míčkama, takže to bylo jako když poskakujeme kozlík šikula :o) Výsledná známka byla Velmi dobrý 4. Šla jsem připravit Huck. Hned po nástupu do kruhu se začal s rozhodčím lísat(což ho velmi překvapilo). Dostal známku Výborný 1, Nejlepší veterán. Další s kým jsem měla jít do kruhu byla Ginna :o) Naštěstí i přes chybějící chlupy dostala V1, CAC. Poté jsme ještě bojovali o CACIBa, ale chybějící chloupky nám zabránili v úspěchu. Poté jsem šla ještě s Huckem zcela symbolicky do kruhu bojovat o BOBa a jaké bylo moje překvapení, když ho pan rozhodčí zadal právě nám :o)) No radost neskutečná, protože veteránům se BOB moc často nedává :o) Prý panu rozhodčímu ostudu v závěrečkách neuděláme :o) No kdyby tušil co se bude dít :o) Protože jsme byli poměrny brzo hotový, tak jsem šla nakupovat nějaké věcičky pro hafany. Poté jsme ještě poměrně dlouho čekali, než začnou závěrečné soutěže. Poté se k nám přidala i tetka Vilma s Dargem a utvořili jsme Belgické komando :o)) První do závěrečných soutěží jsem nastupovala já s Huckem o nej veterána, ale protože soutěž posuzoval p. Dostál, tak jsem nečekala úspěch a taky že ne :o) Poté šla Vilma bojovat o mladého psa :o) Už při první prohlídce se velmi líbil a tak náš favorit s veselou náladou vyhrál BIS Junior :o))) No radost neskutečná, Vilma tvrdila: "tak a teď už belgáni nic nedostanou, máme obě vybráno" :o) Poté jsme šli obě bojovat o BIG :o) Paní rozhodčí z Belgie si vybírala do užšího výběru, nejprve šel Dargo a má první myšlenka byla, že když je tam už maliňák, tak mám smůlu a ono ejhle :o) Huck taky postoupil :o)) Poté se pejsci předvedli postupně a Huck se umístil na úžasném 4. místě z celé FCI skupiny 1. A to není vše, protože Dargo vyhrál celou skupinu a získal BIG :o) poté jsme klábosili a čekali kdo další vyhraje a bude konkurovat Dargoušovi :o) Tetka prohlásila, že už mají vybráno a stejně jdou jen symbolicky :o) Best of Day vybíral opět zahrační rozhodčí, kde se velmi díval na Darga, proto jsem si už říkala, že to prostě musí dát a vyhrát :o) Strašně jsem držela palce a vyhlašovali se stupně vítězů a první místo bylo pořád volné a Nejkrásnějším psem soboty se stááááváááá: Belgický ovčák - malinois :o)) Vilík byl jak ve snu, no radost jsme měli neskutečnou :o) Je prostě neuvěřitelně, že si konečně někdo všimnul belgánů v závěrečných soutěžích :o) Nakonec se Dargo dostal res. BIS Brněnské výstavy :o) Musím říct, že jsem velmi ráda, že jsem mohla být u tohoto úžasného úspěchu českého chovu a tímto gratuluji Vilíkovi a Dargovi a doufejme, že to není poslední takový úspěch Belgičáků :o) Fotky ze závěrečných soutěží snad budou na netu, takže je poté dodám i na stránky :o) Tato výstava patří k našim neúspěšnějším a budu si jí ještě dlouho pamatovat!
KVL a SV Mladá Boleslav aneb je honička být vždy jednička :o)
Na tuto akci jsem jela snad poprvé bez doprovodu, takže jsem čekala pořádnou honičku :o) Teď již vím, že zcela prozřetelně jsem Lex nenahlásila na závody dle ZOP, protože bych to prostě ani nestihla. V sobotu jsem vyjela velmi brzo, abych mohla případně pomáhat nosit poháry a ceny. Hanka na mě úžasně myslela, protože mi držela místo po altánem :o) Takže jsem ukotvila Hucka, zaparkovala Lexušáka a šla pomáhat. Začalo se dle plánu, kde nám byli představeni rozhodčí(už podle pohledu na sobotního rozhodčího jsem věděla, že budu mít asi problém, ale to předbíhám). Ráno se nám to krásně rozjelo, ale to nejhorší teprve mělo přijít, protože Hance šlo zároveň asi pět psů ve třech kruzích :o) Já jsem Hucka a Lexe měla u rozdílných rozhodčích, takže jsem se taky bála, abych to stihla. Tak jsem připravila Huck a šla koukat ještě na Gwynethu. Huck byl v sobotu ve veteránech spolu s jedním psíkem, který dostal Velmi dobrou, takže jsem čekala jak dopadne Huck. Nezklamal, chtěl se hned přátelit a krásně se předvedl, takže po chvíli jsem naprosto spokojená odcházela s pohárem za nej veterána :o) S Lexem jsem nepočítala, že bychom nějak uspěli, protože při počtu nahlášených 15ti psů to snad ani nejde. Ale kdybychom tušili co se stane u velmi přísného rozhodčího z Belgii , tak tam snad ani nejdu :o) Nastoupilo celkem 14 mladých tervíků, které rozdělili na polovinu. Lexušák se pana rozhodčího bál(ale to jsem čekala, protože takový typ chlapů se mu prostě nelíbí). Po skončení jednotlivého posouzení jsme zjistili, že pouze 4! zvířata dostali známku Výborný. U Lexe bych to pochopila za jeho chování, ale ... Čekala jsem ještě na závěrečné soutěže, kde měl nastoupit Huck do nej veterána výstavy. Bohužel se nezadařilo, ale vyhrála krásná Elinka :o) Takže u Kovárníků pořád doma :o) Ještě Hanka nahlásila "senior skupinu Z Kovárny" a myslím, že jsme neudělali ostudu :o)) Unavená, ale spokojená jsem odjela domů, kde jsme všichni tři padli :o) V neděli jsem opět vyrazila brzo a zakotvila hafánky :o) Tento den měl být ještě horší, protože Olina tam nebyla a Markéta taky ne, takže o dva lidi případně méně na předvádění... No nakonec se to nějak zvládlo :o)) No a mě se to nelíbilo, když jsem viděla, že mi pravděpodobně vyjde Huck i Lex ve stejnou dobu(naštěstí se to v jednom kruhu pak pozastavilo). Huck byl ve třídě sám a protože byl u velmi přísného sobotního rozhodčího, tak jsem byla namíru spokojená se známkou Výborná :o) Hned jsem přehodila hafánka a šla s malým do kruhu. Lexušák se docela hezky předváděl(tímto děkuji Beatě za volání s míčkem :)). Tentokrát byl francouzský rozhodčí mírnější a zadal VD jen třikrát. A mě se splnilo to pro co jsem dojela :o) Výborná! A ještě když se rozhodoval, tak se dostal do pořadí mezi polovinu. Pan rozhodčí vyzdvihl jeho krásnou hlavu(pro kterou jsem si ho vybrala, ten kukuč je nezaměnitelný :o)), ale zase ty nohy :o) Ale řekl, že se mu velmi líbí a v dospělosti bude moc hezký(tak uvidíme ) Každopádně mě to velmi potěšilo :o) Opět jsme čekali na závěrečné soutěže, kde Huck nastupoval jako opět nejmladší veterán :o) a zase nic :o) ale naše chovatelská skupina skončila na 3.místě :o)) Na závěr po ukončení agility závodů jsme si s Lexem vyzkoušeli sekvence z postaveného jumpingu :o) a přestože nebyl rozběhaný, tak běhal docela hezky :o) Bohužel mám jen fotky Lexušáka, které fotila Lenka Dvořáková(tímto jí velmi děkuji!). Hanka si chtěla vyfotit naposledy všechny tři brášky pohromadě, ale bohužel jeden psík po posouzení odjel. Rosco odjel se svými novými majiteli, přejeme mu hodně radosti, štěstí a hlavně zdraví do Anglie :o) Tento víkend byl velmi náročný, ale zároveň zatím nejlepší akce roku 2008 :o)) Příští rok dorazíme určitě znovu :o) 
MVP Litoměřice aneb učený z nebe nespadl
Na tuto výstavu jsem se hlásila vlastně jen kvůli tomu, že je to blízko. Jinak dříve se mi tato výstava nikdy moc nelíbila. Musím říct, že letos se mi prostředí celkem i líbilo, ale co mě velmi mrzelo, že BO byli venku a na betoně... Hned před posuzováním jsem se vydala s Lexušákem po krámkách, protože měl k narozeninám slíbeno hodně věcí. Všechno jsme pořídili i dvou prodejců, pořídili jsme: vodítko+obojek, postroj, agility vodítko(to vše ve stejné barvě a vzoru), novou stopovačku, gappay míčky, peška, krátké vodítko na poslušnost, stahovací obojek(prý super věc a netrhá chlupy), děrovaný míček(Lexův velmi oblíbený) a v neposlední řadě si mamka koupila i pytlíka na exkrementy... No nakoupili jsme toho hodně moc :o) Ale už k posuzování. V sobotu jsem měla možnost vystavovat i jiné pejsky než ty moje(děkuji za možnost předvedení). První nastupovali gréníci a když jsem viděla, že paní rozhodčí tam má i hospitanta, tak to nevěstilo nic dobrého. A taky že ne, pan hospitant velmi nepříjemný pro psi, ale troufám si tvrdit, že nepříjemný i lidem... Hned mezi gréníkama toho poslali hodně pryč, ať pro agresivitu nebo problém se skusem. Do třídy šampionů jsem nastupovala s Digitem a přestože je Interšampion a krásně v srsti, pan hospitant mi oznámil, že pes je v línání a proto mu nezadá titul, ale jen Výborný 1. No nevím kdo z grénů tam měl víc chlupů... K dalšímu překvapení došlu u malin, kdy našemu kamarádovi Dargoušovi(již má hotového Junior šampiona) nezadali CAJCe, protože má prý v pohybu volný hřbet... No s Lexem jsem nastupovala do kruhu již smířená s tím, že tady nemůžeme dostat lepší než Velmi dobrou. A stalo se přesně tak... Prvního pejska vyloučili pro agresivitu a další dva dostali Výbornou, tímto gratulujeme bráškovi k druhému CAJCovi :o) Poté jsem nastupoval s Huckem, ten naštěstí dostal Výbornou 1. Ale čekalo mě ještě předvedení Ginny. A známku i pořadí, které jí určili jsme opravdu nečekali. Dostala Velmi dobrou a navíc bez pořadí...No na to, že Ginna je nedávný BIS Junior ze Světové výstavy BO, docela dobrý... No o BOBa jsme tedy nastoupili jen symbolicky. K velkému překvapení zadali nakonec BOB za krásný pohyb právě bráškovi Roscovi - velká gratulace! Tato výstava nebyla na tituly příliš úspěšná, viděli jsme alespoň přátele :o)
MVP Bratislava aneb Chování psa nerozhoduje
Na tento květnový víkend jsme se vydali již v pátek směr Bratislava. Cesta ubíhala krásně a odpoledne jsme našli hotel, kde jsme celý víkend bydleli. V sobotu ráno jsme se vydali na výstaviště plný očekávání a těšení na výstavu. Ráno jsme rozložili u kruhu borderek Lexíkovi bedýnku a pro nás židličky a vyčkávali příjezdu rodiny Košťálových :o) Společně jsme utvořili takové malé tábořiště, začalo se posuzovat až v skoro v půl jedenácté, takže jsme s Romčou měli trochu času na povídání. Lexík měl zřejmě největší radost z příjezdu Quarga :o) První jsme vyrazili do kruhu s Lexem, byli jsme ve třídě pouze dva a pan rozhodčí nám zadal známku Výborná 2. Rychle jsem vyměnila hafany a pomalu se chystala s Huckem. Huck byl ve třídě veteránů sám, přesto se krásně předvedl a panu rozhodčímu se velmi líbil. Poté jsme jen tak symbolicky nastupovali o BOBa, ale k našemu překvapení tento titul pan rozhodčí bez nějakého váhání zadal právě Huckovi :o))) Poté jsme naše zraky upřely do kruhu borderek, kde se pomalu chystala do kruhu Romča s Quargem, získali Výborný 3. Poté šel do kruhu i veterán Adámek, který získal Výborný 1 :o) Romča už se pomalu chystala do kruhu i s Vesperem. Vedoucí kruhu tvrdila, že Adam o BOBa nemá jít, přesto jsme jí poté vysvětlili, že ano, ale pan rozhodčí již mě rozhodnuto. Rozhodčí se omluvil a symbolicky jsem šla do kruhu s Adámkem. Bohužel ani na takové výstavě vedoucí kruhu neví, že o BOBa jde i veterán... V sobotu sklidil úspěch i Vesper, který získal V1, CAC :o) S Romčou jsme nastupovali i do závěrečných soutěží s veterány, ale tam na nás štěstí již nečekalo :o) Vyzvedla jsem si tedy pohár za BOBa a vydali jsme se na hotel. Večer jsme si zašli ještě na úžasnou večeři - pizzu (byla tak velká, že nám všem přetýkala z talířů) V neděli jsme vyrazili již brzo na výstaviště, abychom se podívali na agility. V neděli jsme měli s klukama rozhodčího, na kterého jsem byla upozorněna, že u něj můžeme dostat jakoukoliv známku. Lexušák dostal Velmi dobrý 2 a Huck opět Výborný 1, kterým si dodělal Veterán Šampiona Slovenska :o) Adámek si také dodělal "Staříkovského veterána", Quargo dostal Výborný 1, CAC a Vesper s taťkou Košťálem zabojovali a získali Výborný 1, CAC a res. CACIB :o) Víkend jsme si spolu s Košťálovými opravdu užili a doufáme, že se zase brzo setkáme na nějaké akci a budeme minimálně stejně úspěšní jako v Bratislavě. Nedá mi, abych se nezmínila. Opravdu mě velmi mrzí, že chování v kruhu a připravenost na akci nemá vliv na rozhodování rozhodčích... Fotky z výstavy najdete ve fotogalerii :o)
Akce "Hrrrr" aneb cesta na Slovensko
Na tuto klubovku jsem se velmi těšila, protože je to vždy záruka nějakého zahraničního rozhodčího. Tato akce byla plná zážitků a dojmů. Protože jsem se dozvěděla od známých, že tato výstava se koná v krásném prostředí, rozhodli jsme se, že pojedeme již v pátek a přespíme přímo tam. Téměř 2 měsíce dopředu jsme měli zamluvené ubytování za 800,-SKK, plus hafani. Cesta krásně utíkala a před 14 hodinou jsme byli na místě. Ale jaké bylo naše překvapení, když nám paní na recepci oznámila, že pokoj pouze za 1900,-SKK. Po dobrém jí mamka neudolala, tak jsem nastoupila na scénu já :o) Paní jsem tedy velmi rozčílená vysvětlila, že to snad nemyslí vážně. Paní tvrdila, že není volný jediný pokoj a žádný pejskaři tam nemají ani spát. Jaké bylo překvapení, když se zavolalo paní vedoucí a pokoj jsme měli(bohužel kdo zařve, dosáhne svého). Hned večer když najížděli další vystavovatelé se hafany, tak nám došlo, že paní jen chtěla vydělat...Bohužel i takové může být chování našich "sousedů"... A to se nebudu rozepisovat o otrávené obsluze v restauraci...
Ale už budu psát jen o samotné výstavě. Ráno jsme se zaprezentovali a já šla hledat Hanku, abychom rozložili "tábor". Hafíky jsme uvázali a já se šla převléct, abych mohla v klidu pozorovat posuzování. První v našem kruhu šli na řadu malinois psíci a musím říct, že najít hezkého jedince bylo velmi těžké. Mezi psi vyhrál klasicky Prowl Bohemia Alké. Poté již nastupovali brzo mladí tervíci, učela jsem Lexušáka, který byl nabitý energií a vyrazili. Jaké bylo mé překvapení, když se pan rozhodčí nahnul na Lexušáka, že mu prohlédne zuby, malej začal couvat a bylo vidět, že pan rozhodčí mu zrovna "nevoní"(musím poznamenat, že Lexušák nebyl jediný, který se pana rozhodčího bál, byli i takové případy, kdy pes opravdu vystartoval-přesto dostal výbornou). No posouzení jsme nějak zvládli. Bylo mi dopředu sice jasné, že nemáme příliš šanci v takové konkurenci, ale že dostaneme Velmi dobrou mě velmi překvapilo a nejen mě... Bohužel i takové jsou výstavy, ale budeme trénovat...Poté přišel na řadu Huck, který byl ve třídě spolu s Enricem, kterému bylo v březnu krásných 15 let(gratulujeme). Hucka vystavovat je jak procházka růžovým sadem :o) Vyhrál svojí třídu a rozhodli jsme, že asi počkáme i na závěrečné soutěže, protože veteráni tam byli pouze Huck a Eleanor :o) Ještě mě čekalo vystavení Giny. Když jsem dostala konec vodítka a měla jít pomalu do kruhu, tak jsem spatřila naprosto vyřízenou Ginušku, která by nejraději někde spala :o))) Ale nakonec jsme to nějak rozchodili :o) Gina dostala Výborná 2(skončila hned za BIS Junior). BIS celé výstavy putoval pro Dayu Z Vandalky-krásné malinois fence. Plni dojmů a zážitků jsme se vydali na cestu ku Praze :o)
Lexušák pajdušák aneb jak se jede v sobotu na pohotovost místo na výstavu
Jelikož se mě hodně lidí ptá jak to vypadá s naším kulháním, tak jsem se rozhodla napsat článek jak to celé je. Naše kulhání se dá rozdělit na dvě části, poprvé začal Lexušák ulevovat na levou přední před více jak měsícem. Důvod byl pro nás nepochopitelný, protože agility běhal stále na stejné výšce a odnikud nespadl. Čekala jsem tedy pár dní zda kulhání ustoupí, ale bohužel před výstavou v Praze jsem byla nucena jet na veterinu. Byli jsme na veterinární nemocnici Libuš, kde Lexušáka prohlédla mladá doktorka, ale neshledala žádný bolestivý místo. Dostali jsme Rimadyl a nařízený klidový režim. Téměř měsíc měl opravdu klid, až to s ním bylo k naprostému nevydržení. Postupně jsme poté začali pomalu cvičit, nejdříve jen chůzi a poslušnost a poté i pomalu agility. Když už se Lex zase na agility trochu srovnal, že se s ním na parkuru dalo trochu komunikovat, tak bohužel v pátek před Budějovickou výstavou se honil s Huckem a hodně upadl, ale jelikož tyto pády znám od Hucka stále, tak mě to nijak neznepokojovalo. Ovšem jaké bylo mé překvapení v sobotu ráno v pět hodin, Lex naprosto kulhající k mé posteli a bylo jasno, že se tentokrát na výstavu nejede. Hned ráno jsem se rozhodla, že zajedeme na veterinu, aby dostal léky a objednáme se k ortopedovi. V sobotu dostal tedy injekci a prášky a objednali jsme se na Vetcentru Stodůlky k ortopedovi. Do pondělí se kulhání o dost zlepšilo, ale mé přesvědčení udělat RTG za každou cenu neustoupilo. Po prohmatání pan MVDr. Musálek usoudil, že citlivé místo bude asi rameno a že bude tedy potřeba ho uspat. Přes velké drama se nakonec podařilo napíchnout kanylu a Lexušák už zdárně klesal k zemi. Hned na prvním snímku ramene bylo vidět, že tady není žádný problém a je tedy potřeba udělat RTG ještě i loktů, aby byla jistota, že jsme nic nezanedbali. Ani na loktech nic nebylo a tudíž jde jen o zhmoždění. Dostal probouzečku a do 15 minut byl na nohou, je tedy fakt, že velmi klopýtal, ale již byl při vědomí. Neuvěřitelně jsem si oddechla, protože zrovna před námi objednávali pejska na operaci lokte a už jsem plašila, že nás to potká určitě taky... Ale vše dopadlo dobře, pan doktor nám řekl, že takové diagnózy má nejraději. Dostali jsme analgetika, kvalitní kloubní výživu a nařízený klidový režim. Teď nezbývá než jen čekat...Každopádně Lexe to rozhodně nebaví a klidně by šel lítat jak blázen Držte nám tedy palce, aby tohle byl poslední problém, který nás potkal :o)
MVP Letňany 22.3.2008 aneb máme doma "Staříkovského veterána"
Na tuto výstavu jsem se velmi těšila, protože to byla naše první v této sezoně a taky Lexušák byl nahlášený již do třídy mladých, kde byla velká konkurence. Hned po příjezdu nás na parkovišti přivítal velmi klasický zápach exkrementů, protože ačkoliv bylo velmi brzo ráno, tak louka jich byla již plná. Našli jsme náš kruh a rozložili tábor :o) Malému jsem připravila klec a a přezula se. Posuzovat se začalo opravdu přesně v 9 hodin. Paní rozhodčí psala opravdu velmi podrobné posudky, takže posouzení šlo spíše pomalu. Než jsem se ale rozkoukala, skončili groendalové a já nastupovala do kruhu běhat o CACIB s Hančinou Gwynethou. Měla sice velmi rozvernou náladu, ale zvládli jsme to a CACIB získali, bohužel o BOBa už se nám nedařilo. Ale i tak krásný úspěch. Poté následovali "malinky" a já začala chystat Lexušáka. Šli jsme se projít ven a vyvenčit se. Jelikož byl Lexušák celou dobu v kleci, tak byl opravdu velmi "happy" :o) Ve třídě mladých byla opravdu silná konkurence, nastoupilo nás celkem sedm psíků. V kruhu jsme se sešli tři bratři a další 4 psíci. Lex se chtěl pořád s někým přátelit, nejvíce s Quargem, který se na nás díval za páskou(nebojte kluci, vaše chvíle přijde). V postoji se Lexušák krásně předvedl, v pohybu byl velmi rozverný, ale druhé kolečko už jsme tak nějak zvládli a čekali dál na konec posouzení a výsledky. Paní rozhodčí rozdala celkem tři známky Velmi dobrý. Po dlouhém rozhodování vyhrál třídu krásný Kabor a hned za ním náš bráška Rosco a čtvrtí jsme skončili mi(bohužel Lexušák po čtvrtém kolečku začal najednou kulhat a to nás právě odsunulu na čtvrté místo), ale i tak jsem velmi spokojená. S Huckem jsme šli s jasným cílem, dodělat si Veterán šampíka. Huck se klasicky krásně předváděl, prostě si stoupne a stojí :o) Získali jsme hezký posudek a známku Výborný 1, Nejlepší veterán. Tudíž máme doma Veterán šampiona :o)) Poté mě čekalo ještě jedno předvedení(Hanka se toho obávala, ale bylo vidět, že není důvod). Předváděla jsem Ginnu, která po jedné výstavě kruh nemá příliš v lásce, ale zvládli jsme to vybojovali Výbornou 2 :o) Tuto výstavu jsem si opravdu velmi užila a už se těším až se někde setkáme na další :o)(fotky bohužel nemáme, ale kdyby jste někdo měl, budu moc ráda).
MVP Letňany 17.11.07 aneb kolik exkrementů ulovíte na botě
Této výstavy jsem se zúčastnila jen jednou s Huckem a poté už nebyla příležitost, protože při této výstavě náš klub pořádá vždy Pragil, kterého jsme se každoročně zúčastnili a opakovaně vyhráli závody družstev. Ale jelikož Huck již nesmí běhat a Lexuša ještě nemůže, tak proč se nepřihlásit na výstavu, kterou máme takříkajíc za rohem. Pokud bych měla shrnout můj osobní názor na výstavu, je to moje nejméně oblíbená česká výstava, nelíbí se mi vůbec prostředí samotné výstavy, ale i kruhy, kde není ani pořádný koberec, takže psíci kloužou po betonu. Jediný kruh, který je opravdu moc krásný je ten závěrečný, do kterého jsme letos nastoupili s Huckem o Nejlepšího veterána. Na tuto výstavu byli nahlášený ještě dva bráškové od Lexušky. Do třídy jsem nastupovala nejdříve s Lexuškou, ale ten byla jak z divokých vajec Přestože v posudku jsem nenašla žadnou vadu, skončili jsme Velmi nadějný 4, což sice bylo docela zklamání, ale Huck mi to plně vynahradil, když dostal Výborný 1, Nejlepší veterán. Přestože byla zima, tak jsme vydrželi na závěrečné soutěže. Na této výstavě byli veteráni rozdělení na psi a feny. Bohužel paní rozhodčí měla asi jiný vkus, protože do nejlepší pětky si vybrala skoro samé teriéry Mezitím jsme se byli s Lexuškou podívat na agility za Tondou a dalšími přáteli. Lexuška okoukávala již profíky a mezitím při mém zapisování stihl překousat mikrofon(děkujeme strejdovi Ivanovi za opravu). Ale protože jsme "domácí" tak nás to naštěstí stálo jen vyhubování od nejvyššího A celkový dojem z výstavy? Prostředí hrozné (všudypřítomný beton a exkrementy psů, kteří mají nepořádné paníčky), ale zase to vyvážila dobrá nálada a setkání se sourozenci a Lexuškovou maminkou
MVP České Budějovice 6.10.08 aneb jak krásný je titul res. BIS veterán
Cesta do Budějovic byla dlouho plánovaná, tato výstava se mi vždy líbila, a tak jsme vyrazili. Ráno bylo poněkud hektické, protože jsme nějak "zaspinkali" tak jsme byli v autě během půl hodiny. Řídila jsem celou cestu já a do areálu jsme vjížděli přesně v 9:00hod. Rychle jsem našla prezenci, vzala desky a šla ke kruhu, který jsme výjimečně nehledali díky Hance a její nepřehlédnutelné smečce Posuzování šlo celkem rychle. První šel do kruhu Lexuška, který měl ještě další tři pejsky jako konkurenci. K naší smůle se bohužel nezadávalo pořadí, ale přesto dle hodnocení rozhodčí byl Lexuška jasný vítěz :o) Následovala rychlá přeměna psů, trocha učesání a šup zase do kruhu. Trochu nám dal zabrat trojúhelník díky Huckovi, který měl opravdu laškovnou náladu, ale napodruhé se nám zadařilo jak to má vypadat. Získal první titul potřebný k zisku Veterán Champion. Hned po výstavě jsem se chystala na večírek Bohemia Alké, na který jezdíme každoročně a vždy je výborná zábava. Saša Grygarová mě přesvědčila, že bych měla počkat na závěrečné soutěže, v úspěch jsem nevěřila, ale protože už nebyla dlouhá doba do jejich začátku, tak jsme přecejenom počkali. Upravila jsem Hucka a šla jsem se tam tedy jen tak nějak ukázat(což jsem od toho taky čekala), k našemu překvapení tam bylo mnoho krásných psíků a pan rozhodčí si Huck prohlídl a poslal ho do užšího výběru. Huck si to vyloženě užíval a stál jak přimražený. Postupně odpadávali konkurenti a zůstali poslední tři. Třetí byl krásný jezevčík a teď chvíle napětí a hle, Huck je res. BIS veterán. Ani se nestačíme rozkoukat a už stojíme na bedně i s krásným pohárem Děkujeme Saše Grygarové, že nás ukecala, abych zůstali a máme díky ní, tak krásný pohár!
Klubová výstava Pohořelice 22.9.2007
V té době kdy se měla konat tato výstava, jsme již měli doma dva "Kovárníky" tudíž tu byl velký důvod je ukázat všem :o) Tuto výstavu jsme absolvovali s mamkou(jako téměř vždy). Měli jsme zamluvenou chatku na přespání z pátku na sobotu, protože cestu bychom asi v sobotu ráno nezvládli. V pátek jsme se nějak naskládali do auta a pomalu vyrazili. Celou cestu jsem řídila já a musím uznat, že cesta krásně utíkala. Po několika zeptání ve vesnici jsme konečně dorazili na místo. Areál opravdu velmi krásný a na velmi klidném místě, úžasně skrytý v lese. Když jsem to uviděla tak jsem si říkala, že pořadatelé nemohli vybrat lépe. Po ubytování se v útulné chatce jsme se vydali na večeři, kde jsme poseděli s přáteli. Asi v 11 hodin se přecejenom dostavila únava, vyvenčili jsme chlapečky a šli spát. Přestože hafani mají kožichy, tak jim byla také zima a neustále s námi chtěli spát v postelích :o) Ráno jsme se dostavili na prezenci, kde jsme dostali moc pěkné upomínkové předměty a katalog, kde jsem zjistila, že štěňat pejsků je nás hodně, za to Huck byl ve třídě pracovní sám. Sledovala jsem kruhy jak to krásně utíká. První jsem šla do kruhu s Lexuškou a musím tedy podoknout, že se choval velmi neukázněně, přestože jsme doma velmi pilně trénovali. Nakonec jsme skončili na 4. místě. Až asi ve tři odpoledne se dostal na řadu Huck. Předvedl se přesně jak to on umí, ani jednou jsem ho nemusela upravovat v postoji, prostě to zapíchnul a stál :o) Ale když k němu došla paní rozhodčí, tak stejně nasadil ten svůj úsměv :o) Vybojovali jsme nakonec V1, CAC, ČKŠ. Rozloučili jsme se Hankou a dalšími přáteli a vypravili se na cestu. Tento víkend se opravdu velmi vydařil, příště pojedeme určitě zase!