Moje cesta k tervíkovi vedla přes sen o pejskovi až k maliňáčkovi, ale když jsem na jedné návštěvě štěňat zahlédla cosi chlupatého, bylo jasno, že maliňáček nebude a bude se shánět tervíček – pejsek.V té době byl v celé ČR jediný vrh tervuerenů a to v CHS Z Kovárny. Mě bylo tenkrát 12 let a pes měl být pouze rodinným společníkem(kdybych jenom tušila co vše potom zkusíme). Rozjeli jsme se tedy do Blešna obhlédnout malé pětitýdenní tervíčky. Přestože pejsků bylo sedm, výběr byl zcela jasný. Poté co mi pejsek s hnědou šňůrkou překousal tkaničky a celou dobu návštěvy se ode mě nehnul, bylo jasno, tento pejsek si mě vybral. Od raného dětství bylo jasné, že je to velká osobnost. I samotná cesta domů autem s ním byl zážitek, kdy nám malé nevinné štěňátko lítalo téměř po celém autě i přes podaný Kynedril.
Musím uznat, že to s námi ani s jedním asi nebylo jednoduché a možná zrovna proto jsme si tak padli do noty. Musím zpětně uznat, že v začátcích to byl spíš boj kdo s koho.
Spolu s Huckem jsme složily i nějaké zkoušky z výkonu, byť všechny jsou bez kousání, protože ve dvou letech ho při obranách napadl roj vos. Složili jsme spolu ZOP, ZPU1, BH, ZZO a byť měl natrénováno na stopařské speciálky, tak jsem k ním bohužel nikdy nenastoupila. Díky jeho temperamentu jsme se plně vrhli na agility. Podařilo se nám splnit LA2, bohužel v sedmi letech jeho věku jsme museli s agility pro problém se zády skončit(později se ukázalo, že to nebylo nutné, ale nechtěli jsme riskovat). Přesto se nám povedlo třikrát po sobě vyhrát družstva na Pragilu. Největší radost jsme si dělali v jeho veteránském věku, kdy na každých závodech kam jsme přijeli, tak zaběhl bezchybně. Největší úspěch nás čekal v roce 2009 na MR ČR v agility, kde se nám podařilo oba mistrovské parkury zaběhnout bez chyby a to nám přineslo onen snový titul Veteránský Mistr České Republiky 2009. Jsem na něj hrozně pyšná!
A jaký byl život s ním? Každopádně se s ním člověk nenudil. Nikdy mi nedal nic zadarmo, ale i za to jsem mu nesmírně vděčná, protože jen díky němu umím co umím a jsem zase o kousek dál. Měl zvláštní smysl pro humor, například když mě nechal při zkoušce stát na přivolání a v soustředných kružnicích štěkající kroužil okolo mě a nepřiblížil se ani o krok blíž. O pět minut později samozřejmě zkoušku bezchybně odťapal. Později se nám zkouška povedla na velmi pěkné body. Další jeho radostí bylo po doběhnutí parkuru šťípání, ale i na tyto „neřesti“ člověk vzpomíná s úsměvem a i toto mi chybí. I ten jeho úsměv, který měl neustále na tváři.
Výstavám jsme se příliš aktivně nevěnovali, ale přesto zaznamenal pár úspěchů – Champion ČR, Veterán Champion ČR i SK a Selekce 2004. Do chovu nijak významně nezasáhl díky frekventované krvi ze strany otce. Přesto je otcem tří zdravých vrhů – F, G, H Randy Dog.
Huckoušek byl obrovská osobnost, bylo to pan Pes! Každý kdo ho potkal si ho musel oblíbit, každý kdo ho znal, ho musel milovat! Byl to ten nejlepší pes, kterého jsem mohla dostat. Stál po mém boku za každé životní situace, když jsem měla pocit, že proti mně stojí celý svět, ON tu byl vždy jenom a jenom pro mě. Možná budu mít jiné psy, ale už nikdy né takového. Protože ON byl ten první. Vím, že určitě zanechal mému druhému psovi instrukce jak mi v dobrém škodit a jak mě chránit.
Bohužel v lednu 2010 jsme se dozvěděli krutou diagnózu – rakovina prostaty, který je neoperabilní. V květnu se k tomu bohužel přidal nádor na žaludku…. Do poslední chvíle jsme si užívali pohody, dlouhých procházek,míčků,které miloval. Bojoval víc než statečně a do poslední chvíle. Bohužel ale přišla ta neodkladná chvíle, kdy jsme museli rozhodnout co dál. Kruh se uzavřel a došli jsme na konec cesty, kde nebylo žádné rozcestí. Dne 19.7. v 21 hod. jsem mu pomohla přejít za Duhový most. Vím, že mi byl vděčný, že jdu s ním, jeho pohled mluvil za vše. Naposledy mi olízl tvář, koukl se mi do očí a to mluvilo za vše. Do poslední chvíle jsem ho držela za packu a dívala se mu do očí. Nikdy neměl rád, když jsem brečela a proto se snažím být silná a vzpomínat na společné s úsměvem, který mu byl vlastní. Vím, že se na nás dívá a kontroluje, jestli já i Lexus nezlobíme.
Děkuji ti za všechno, co jsem s Tebou mohla prožít a zažít!!! Byl jsi ten nejlepší pes, kterého mi do cesty osud mohl přihrát. Byl to Pan Pes, Pan Osudový!!!